Neříkejte dětem víc, než kolik unesou, a nezahrnujte je informacemi, o něž nestojí. Tak zní hlavní rada psycholožky Lenky Čadové pro rodiče, kteří dumají, jak dětem podat existenci či neexistenci Ježíška. Podle ní rovněž nelze říci, který věk je ten pravý, kdy by se mělo dítě dozvědět, že dárky nepřilétají oknem, ale že je domů nosí rodiče a další příbuzní. "Obecně lze říci, že není dobré brát dětem fantazii a iluze, protože ony svět fantazie potřebují a k tomu patří i kouzlo Vánoc," říká.

Rodiče by se měli rozhodovat individuálně, podle toho, jaké je jejich dítě. "Náš starší syn přišel ve čtyřech letech s jasně formulovanou otázkou: existuje Ježíšek, nebo ne? A hned dodal, že podle něj nikoliv, protože to není technicky možné," říká Blanka, matka dnes dvanáctiletého Marka. Ten tehdy dostal jasnou odpověď, že skutečně nikoliv, ale že je to taková hra, kterou lidé hrají a na níž není nic špatného. Takže ačkoli ví, že dárky nosí rodiče, dodnes píše dopis Ježíškovi. Jeho mladší, dneska šestiletá sestra Monika je jiná. "Na Ježíška urputně věří dodnes a Marek ji v téhle víře podporuje s námi," dodává Blanka.

I v případě, že dítě se dožaduje jednoznačné pravdy, nepřehánějte to s uváděním do reality. "Rozhodně neříkejte dítěti víc, než na co se ohledně Ježíška ptá. Spíš se s ním bavte o tom, o čem chce ono - tedy se ho třeba zeptejte, jak si ono myslí, že to s Ježíškem je a klidně udržujte nadále v tomto ohledu trochu napětí," doporučuje Lenka Čadová. Podle ní totiž i dítě, které už tuší, že s Ježíškem a dárky to nebude jen tak, si může v koutku duše uchovávat naději, co kdyby přece jen... "Je skutečně velmi důležité nechat prostor pro duchovno a pro takovéhle představy."

A platí to i pro děti velké. Takovou čtrnáctiletou slečnu může mrzet, že o všech dárcích ví předem, protože je s mámou byla vybrat. Samozřejmě, na tajuplnou bytost nosící balíčky nevěří už roky, ale i ona si zaslouží nějaké nečekané překvapení, která bude prostě od Ježíška. Jinak budou Vánoce o něco chudší, snad až příliš dospělé. Nehledě na to, že i dospělým udělá radost překvapení.

Hra na Ježíška v sobě má navíc další rozměr  -  je to jakési pozastavení se v běhu roku, kdy se k sobě lidé chovají jinak, jsou milejší, čas se zpomalí. Je škoda tohle odbýt jen tím, že si lidé jednoduše koupí a předají dárky bez jakéhokoliv tajemství nebo třeba rodinných rituálů provázejících vzácnou návštěvu s balíčky.

Někdy si rodiče naopak zakládají na tom, že dětem nelžou a od malička jim říkají pravdu, včetně toho, že dárky jsou od nich, nikoliv od Ježíška. Pak ovšem podle Lenky Čadové hrozí, že se z nich stane čistě materiální záležitost a že dítě dost možná o takové Vánoce bez tajemství ani nestojí.

Pokud už třeba ze školy nebo školky dorazí pochybující potomek, popovídejte si s ním o jeho pohledu na Ježíška. V případě, že je zřejmé, že už je jeho víra nalomená, byť vás to netěší, ujistěte ho, že pro něj se vlastně nic nemění, protože Vánoce budou především takové, jaké si je sami uděláte. "Součástí toho je i vytvoření ježíškovské atmosféry,"dodává psycholožka.

Moc hezky to vyřešila jedna moje kamarádka, matka tří dětí, které už všechny chodí do školy, a tak samozřejmě už před časem přišla na přetřes otázka, zda Ježíšek existuje, či ne. "U nás je to tak, že Ježíšek nosí dárky tomu, kdo na něj věří. Zároveň si dárky dáváme sami, takže pod stromečkem se pak sejdou oboje," popisuje. Je to taková hra, ale nikdo ji u nich doma nekazí tím, že by zjišťoval, který dárek je od rodičů a který od Ježíška.

                               
Reklama