Vztahy

Pětasedmdesátiletá Marie chodí proto co nejvíc ven. V zimě se ohřívá v obchodních domech, v létě sedává v parku na lavičce a dává se do řeči s cizími lidmi. S dcerou ne, té je už dlouho na obtíž. Já se stala jednou z těch, které paní Marie obohatila svým pohnutým životním příběhem.

Dejme jí slovo:
S mou dcerou Petrou jsem nikdy neměla žádné velké problémy, pubertou prošla dobře, k horšímu se změnila až po svém prvním rozvodu. Petra tehdy zůstala sama s osmiletou dcerou v paneláku, já chodila do práce a žila v činžáku, měli jsme to k sobě pěšky tak dvacet minut. Každá z nás vedla svůj život, navštěvovaly jsme se, všechno bylo na první pohled v pořádku.


Pak se dcera znovu provdala. Její muž byl o pětadvacet let starší. Brzy po svatbě šel do důchodu. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem asi na obtíž, když jsem tam občas zašla na kafe. Zeťák na mě viděl jenom chyby, ani se tím netajil. Bylo mi líto, že dcera se tím baví, nikdy se mne nezastala. Kuriózní je, že zeť, pokud jde o věk, mohl být mým manželem. Tedy pouze teoreticky, já mu moc neseděla.


Na svoji samotu jsem byla zvyklá, v bytě, kde jsem celé roky žila, mi nic nechybělo. Se sousedy jsem vycházela dobře, zdraví mi taky sloužilo. Jenže pak se to najednou začalo sypat. Zeťák dostal infarkt, pak mrtvici. Stala se z něj troska, která se sama o sebe nedokázala postarat. Petra chodila do práce, dělala v obchodě. Mezitím vnučka dorostla do věku, kdy byla na vdávání, moc se doma neohřála. A tak jsem dceři v její domácnosti pomáhala, jak to šlo, zeťák na tom byl bledě.


A pak to přišlo. Vnučka otěhotněla a najednou vyvstala otázka: kde budou mladí bydlet? Najednou se jaksi rozumělo samo sebou, že v mém bytě. Byl velký, prostorný, v klidné čtvrti, takže miminko by mělo optimální podmíky. Co jsem mohla dělat? Kývla jsem. Už proto, že jsem stejně byla u dcery víc než doma, zeťák se sám ani nenajedl. Dokud se nenarodilo vnučce malé, tak to šlo.


Ovšem pak nastalo peklo. Uvolnila jsem jí byt, začala žít u dcery a ta odhalila svoji pravou tvář. Chovala se jako fúrie, přestala si brát servítky. Byla nesnesitelná, hádavá, v té době na mě křičeli už oba dva. Ona i zeťák. V té době přišla o práci. Našla si sice jinou, ale méně placenou. A tak jsem vždycky, když přišla domů, zalezla raději do pokoje, kde kdysi bydlela vnučka, abych to neschytala. Dcera mi vyčítala, že jí lezu do peněz, přitom jsem jim přispívala na nájem.
Tak jsem si začala kupovat své jídlo. Vyhradili mi v lednici jedno patro. Když bylo hezky, koukala jsem být co nejvíc venku. V zimě jsem chodila po obchodech, v supermarketech jsem vydržela celé hodiny. Bylo tam teplo, potkávala jsem známé, dávala se s každým do řeči.

Bohužel, vztah mezi mnou a dcerou se nezměnil ani po smrti mého zetě. Potají jsem doufala, že se Petra změní k lepšímu, už proto, že to pro ni nebude tak náročné, jako starat se o nemohoucího manžela.
Ale opak je pravdou. Je zlá. Říká se mi to těžko, ale je to tak. Zvykla jsem si na to, že si mnohem víc rozumím s cizími lidmi, nejsou špatní, neubližují, chovají se ke mně slušně. Moc bych dceři přála, aby si ještě někoho našla. Chybí jí sex. To si myslím. Možná i proto je taková. Jestli jí chybí partner, to nevím. Možná si ani nepotřebuje s nikým rozumět, jen se vybít.
Toho, že jsem se vzdala bytu ve prospěch vnučky, nelituji. S ní vycházím dobře. Spíš lituji, jak jsem dceru vychovala. Ale nejsem si vědoma žádné chyby. A tak si říkám, že k horšímu ji snad změnily okolnosti, její rozvod, těžký život s nemocným manželem, ztráta zaměstnání. Ale možná si to jenom namlouvám...

Odborníci, kteří se věnují problematice starých lidí, přiznávají, že ne každý starý člověk ví, co má v situaci, v níž se ocitla paní Marie, udělat. O radu jsem požádala sociální pracovnici pražského domova Sue Ryder v Praze slečnu Jarmilu Konečnou:

"Mnozí ze seniorů ani neumí takovýto problém pojmenovat, často se s tím, že doma zažívají příkoří, nikomu ani nesvěří, brali by to jako osobní prohru," potvrdila sociální pracovnice domova Sue Ryder v Praze 4 Jarmila Konečná. "Může se stát, že něco málo vytuší třeba nejbližší sousedé. Pro staré lidi je nesmírně tíživý a nepříjemný nejenom fakt, že trpí, ale i skutečnost, že se tak děje právě v rodině."


Podle sociálních pracovníků je škála nepříjemností, které staří lidé v podobných situacích zažívají, hodně široká. "Často se v těchto rodinách kupříkladu manipuluje s byty, senioři mohou například skončit v domově důchodců jenom proto, že někdo nakládá s jejich bytem," upozornila Konečná. "Stávají se bohužel i takové případy, že dospělé děti mají dispoziční právo k účtu seniorů, takže si z jejich konta berou peníze. Starým lidem pak často zbývajé prostředky pouze na to nejnutnější."
Hodně častý je psychický teror, kdy příbuzní starého člověka trestají například nezájmem. O fyzické násilí naštěstí, pokud mám ty informace, nejde."

Staří muži a ženy, kteří se dostanou do takto tíživé siutace a nevědí si rady, se mohou obrátit telefonicky například na tísňovou linku pro seniory, což je číslo 800 157 157.

 

Důležitá poznámka: křestní jména ve čtenářském příběhu jsou opět s ohledem na skutečné aktéry raději změněna, aby nebyla odhalena jejich identita.

   
26.04.2004 - Láska a vztahy - autor: Annamarie

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [121] Sirikit [*]

    Celý článek mi tak trochu připomíná přísloví: "Čím větší vůl, tím víc táhne". Vzdát se svého bytu byla asi ta největší chyba, kterou paní Marie udělala. Jistě, pro svoje děti a vůbec nejbližší člověk udělá často cokoliv. V tomto případě to ale bylo špatné. Ono soužití dvou generací v jednom bytě je vždycky problém. Je třeba si uvědomit, že rozdíly se velmi rychle prohlubují. Ještě začátkem minulého století nebyl rozdíl mezi životním stylem padesátiletých rodičů a dvacetiletých dětí tak velký, ale s rozvojem techniky se velmi rychle prohlubuje. Staří rodiče mají jiný názor na život, často nerozumějí světu kolem sebe, nechápou proč se tak strašně spěchá. Z toho potom pramení neshody, senioři cítí potřebu nějak na sebe upozornit a často to dělají tím zcela nevhodným způsobem - bohužel. A jejich děti zase nedokážou pochopit, že po celodenním vysedávání u televize si senioři potřebují s někým popovídat byť i o banalitách.

    superkarma: 0 06.05.2004, 12:24:49
  2. avatar
    [120] Lendy [*]

    Je to strašný, jak můžou být lidi takoví ba co víc, takhle se změnit. Pochopila bych, kdyby spolu nikdy nevycházely a neměly dobré vztahy, ale takto? Bohužel mí prarodiče tohle zažívají od své snachy, jakmile na ni a syna přepsali barák, a všechny pozemky okolo, došlo ke katastrofálnímu obratu. Dospělo to až do bodu, kdy spolu vůbec nekomunikují. Prarodiče radši nic nenamítají, ať je klid, ale když tam přijedeme na návšetěvu, jsou teta se strýcem zalezlí a ani nás nepozdraví, nebaví se vlastně s nikým z rodiny - tedy z téhle strany. Ono tam je zakomponováno víc věcí, co nám má údajně jejich snacha všem za zlé, ale ta podstata je stejná.

    superkarma: 0 01.05.2004, 19:42:07
  3. avatar
    [119] Ťapina [*]

    Rikina: Jó, holka zlatá, o tom, kolik bude smajlíků a jací budou, tady rozhodují zaregistrovaní, ne hlasy z neznáma.

    superkarma: 0 01.05.2004, 11:38:38
  4. avatar
    [113] Kelly [*]

    K článku jsem se dostala až dnes ... a můj názor?
    Je to hnus. Každého, kdo druhému bezdůvodně ubližuje, byť psychicky, bych nejradši nakopala prd*l; zvlášť, jedná-li se o děti a staré lidi

    superkarma: 0 28.04.2004, 08:29:59
  5. avatar
    [112] Dudlajlama [*]

    Natalie, tak to jsem rada , kdyz vidim, ze to tak funguje i jinde. Jako kdybys mmluvila o nas. S muzem se hadame jen vyjimecne a celkove se hadam jen hodne nerada, doma tomu ovsem neuniknu, zrejme ani letos. Nejvetsi prca je, ze vetsinu nasich "debat" tvori politika, o ktere se zasadne nechci bavit a stejne me matule do te debaty nejakym zahadnym zpusobem zatahne.
    Mila Bercice, jak si to tedy predstavujes? V pripade, ze deti opravdu ziji v jine zemi, maji sve deti a svoji rodinu, vsechno zapichnout a odjet se postarat o sve rodice, myslim dlouhodobe? Protoze kratkodobe to urcite neni problem. Jestli si myslis, ze dostat stare rodice na doziti do jine zeme je lehke, zijes v iluzi, je to velmi tezke, nekde temer nemozne. Ja osobne jsem druzny typ a nez nekde zivorit sama ve svem byte, opustena a neschopna, radsi jsem v tom domove duchodcu, nevim, proc se na DD pohlizi jako na neco ponizujiciho. Pokud ma tento snesitelne podminky a prostredi, je to spis naopak, alespon pro me by to bylo neco jako dlouhodoba dovolena, lazne atd. Tady si seniori jeste na stara kolena pisi na internetu, nachazeji nove konicky, pratele, to uz jsem tu ale dole psala. Kazdy jsme ovsem jiny, ja mluvim sama za sebe.

    superkarma: 0 27.04.2004, 19:45:49
  6. avatar
    [107] Dudlajlama [*]

    Mame se s mamkou strasne rady, zit ale spolu, tak jsme obe v Bohnicich. Ona je snad jediny clovek na svete, ktery ve mne dokaze vyvolat snad primo "hysterii". Proste jede a jede a jakkoliv si rikam, nebudu reagovat, bum ho, za chvilku se capnu a zacnu s ni argumentovat a to je moment, na ktery ona ceka a uz jedeme. Na druhou stranu vim, ze by za nas dychala a pro nas deti v podstate udelala mozne a nemozne. Pomaham ji jak jen muzu, bydlet bych s ni ale zrejme nedokazala, jakkoliv ji mam rada.

    superkarma: 0 27.04.2004, 01:32:43
  7. avatar
    [106] Léthé [*]

    kolka:Málo kdy vychovává matka své děti úplně stejně.Každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup,i když se narodí stejným rodičům.

    A nejde tady o rozmazlenost.Já nemyslela z tou laskavou péčí růže to, že když jí zasadím, tak u ní budu muset sedět po celé dny a noci a budu jí vyzpěvovat písničku „rozvíjej se poupátko…“ Ale zaleju jí, když je třeba a budu o ní pečovat,aby vyrostla tak jak má.
    A pouvažujte vy, které máte své rodiče docela rády i s jejich chybami.Byli by jste schopné je týrat? A to přesto,že vás někdy doženou takovým chvilkám,že by jste jim nejraději natáhli igelitový pytel na hlavu. Já osobně jsem ve svém okolí zatím nezažila týrání rodičů dětmi(pokud ty děti nebyli nějak duševně narušený…a to bude zřejmě případ tohoto článku),ale mnohokrát jsem byla svědkem nesmyslném omezování dětí s rodiči a v rozvracení jejich mladých rodin.
    A ztotožňuji se názorem (85) Barunky.

    Já ,až budu jednou nesoběstačná,tak se do domova důchodců docela těším,jelikož vím,že člověk jen tak snadno neumírá,to jen ve filmech dočte hodná babička sedící v houpacím křesle pohádku svému vnoučeti a po té usne věčným spánkem. Realita je často LDN-ka ,kapačky přivázání k posteli .

    superkarma: 0 26.04.2004, 22:55:34
  8. avatar
    [105] Běla [*]

    Pokud je(bývalý)byt paní marie velký, a vnučka trochu více rozumná.Tak by se měla Paní Marie obrátit na ní vše ji říct.A společně zkusit najít řešení,neměla by se vnučka obracet zády k vlastní babičce,vžyt Marie jí také moc pomohla.

    superkarma: 0 26.04.2004, 22:33:06
  9. avatar
    [103] Dudlajlama [*]

    Natalie... , ja osobne bych byla radsi v druznem domove duchodcu nez sedet zapskla a sama, byt ve svem byte. Zazila jsem nekolik domovu duchodcu v Holandsku a bylo to naprosto skvele. Ti starouskove, kteri se o sebe mohli postarat, meli svoje pokoje, vlastni nabytek. Na jidlo chodili dolu do jidelny nebo jim ho privezli na pokoj. Spolecenske mistnosti, kde nafintene babicky krafaly u kaficka, dedove hrali kulecnik, vsichni dohromady kart, atd. Chapu sice, ze takove domovy duchodcu v CR asi jeste nejsou a je to skoda. Presne, jak uz tu nekdo psal, kazde zivotni stadium ma to sve, najit si na stara kolena pratele, konicky...to je prece mnohem zajimavejsi nez se uzirat doma a
    dohadovat s "mladymi".

    superkarma: 0 26.04.2004, 20:31:15
  10. avatar
    [102] Vivian [*]

    emma: takhle se dá většina těch, kteří se zdají být "zlí", zvládnout. Bohužel hodně sester-profesionálek buď nemá na nějakou komunikaci čas nebo chuť, obojí se postupem času vytrácí Když se taková sestra setká se "zlým" člověkem, prostě ho zařadí mezi "potížisty" a konec. Ještě tak mladé holky chvíli, po škole, mají snahu něco řešit, ale stará rutinérka na to obvykle kašle.
    Já pamatuju hlavně jednu paní, co ležela v nemocnici snad tři měsíce. Tak byla tak zlá... všem nadávala do kurev, všechno bylo špatně, nikdo ji neměl rád, všichni bysme ji nejradši nechali chcípnout, celé noci křičela a nenechala nikoho spát, pořád si vymýšlela všechno možné, jen aby se všechno točilo kolem ní, když nebylo po jejím, házela kolem sebe vším, co jí přišlo pod ruku... vtip je v tom, že člověk nesmí na tohle přistoupit a klesnout na úroveň toho člověka. Neoplácet nadávku nadávkou, ale dobrým slovem... takový člověk je prostě nešťastný. Já na to přišla a měla jsem z její proměny hroznou radost. Ještě než nás opustila, stala se z ní ta nejmilejší pacientka, kdykoliv jsem ji viděla, zářila jako sluníčko, pro každého měla vlídné slovo, za všechno se stokrát omlouvala...
    Brzy po propuštění zemřela, ale mě hřeje vědomí, že snad nezemřela v té zlobě a strachu (!), které v sobě kdysi měla, ale v klidu a smíření.

    superkarma: 0 26.04.2004, 18:51:31
  11. avatar
    [101] Exupery [*]

    emma: to si taky myslím. Na mě nebejvají lidi nepříjemný skoro nikdy, myslím ti, kteří potřebují něco ode mě. Jinak prodavačka v krámu, kde já nakupuju, to je něco jinýho, ty jsou někdy drsný. Už když se tu mluvilo o důchodcích v MHD jsem říkala, že jsem snad ještě nezažila nějakýho vyloženě protivnýho. Přijde mi, že když se k nim člověk chová příjemně, celkově nemá prostě preventivně nasr***j výraz, tak jsou na něj lidi taky hodný.

    superkarma: 0 26.04.2004, 18:02:23
  12. avatar
    [100] emma [*]

    Vivian: no, já zatim v nemocnici žádného protivného seniora nepotkala. pokud byl někdy někdo "problémovej", byla to vždycky chyba sester, že se nechaly rozházet, byli na toho člověka protivný a on byl na koni. myslím, že zde je víc než důležité dodržovat profesionální přístup a nenechat se vytočit každym obejdou.
    vždycky se mi vyplatilo s tím člověkem strávit pár minut rozhovorem, kdy jsem přišla na to proč je tak vzteklej, jestli ho něco bolí, má strach nebo je osamělý. těchto 5 minut mi bohatě ušetřilo další dlouhé minutové lapálie hádek a protivností, remcání pacienta. myslím, že není ostuda říct ani: teď na vás nemám čas, protože vedle je pán s akutní potřebou tou a tou nebo je třeba teď rozdat všem jídlo, ale slibuju, že pak za váma zajdu, na dotazy odpovím nebo přinesu, co je potřeba, převážu a já nevim co. a vždycky ty lidi byli pak v pohodě. chápou, že někde je někdo ve většim srabu než jsou oni nebo taky že tu sestru jednou budou třeba sakra potřebovat než aby se na ní vztekali. jenže pokud sestra štěkne: teď mám důležitější věci než vám tady převazovat nějakou ruku, bude vzteklej i ten pacoš (určitě jde slečinka na kafe a mě tady nechá s blbym obvazem!).
    proto si myslim, že i v takovýhlech případech jako je dnešní článek a jiné jde ZHUSTA POUZE o špatnou komunikaci
    jenže udržuj profesionální přístup k vlastní vzteklý matce nebo dceři...

    superkarma: 0 26.04.2004, 16:59:15
  13. avatar
    [99] SARI [*]

    danca79: Bohužel, ale takovej osud bych teda nechtěla.Snad jsou tam v nebi na ni všichni hodní, aby jí vynahradili to, co tady neměla.Nedělám ze sebe nějakou ublíženou a poznamenanou, ale někdy, když začnu vzpomínat, tak si říkám, že se divím, že nejsu ještě víc nervově labilní a nemrká mě oko.Jasně, že jsou i horší případy, ale taky jsou lepší.Asi to tak prostě všechno mělo být.

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:55:49
  14. avatar
    [98] danca79 [*]

    SARI: Hmmm, tak to pak mrzí nadvakrát. Někdy si babičky na vnoučatech vynahrazují to, co "pokazily" na dětech ale evidentně to nebyl případ Tvojí babičky. Tím smutnější to je, že vlastně šeredně odnesla tu svoji dobrotu

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:41:27
  15. avatar
    [97] SARI [*]

    Natalie: Věř mě, že kdybych mohla, udělala bych víc.A hlavně bych dala všechno za to, kdybych ji tady teď měla.Když už byla stará a nemohla, tak mě vždycky se slzama v očím říkala, že si nikdy nemyslela, že bych se já k ní mohla tak hezky chovat.Kdyby tak šel vrátit čas.....

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:41:18
  16. avatar
    [96] SARI [*]

    danca79: Víš, jako maminka byla moc hodná, to vím zase o d strejdy, máminýho bráchy.Prostě fakt vtělená dobrota, až si to nedokážu vysvětlit.Prostě byla celá zlatá.A máma, to u ní způsobily asi geny, nebo to v ní vypěstovala právě babička tím, že byla tak hodná.Prostě máma nemá vypěstovaný pocit zodpovědnosti za někoho.Je dvakrát rozvedená, teď má třetího a nejhoršího.Pije.Strašně to nesnáším.Pak mě známí lidi vykládají, že ležela v hospodě na záchodě úplně mrtvá.Je to super.Stydím se za ni.A hlavně za to, že má pořád něco důležitejšího /chlapa a chlast/ než vlastní dceru a vnučku.A tohle babička nikdy neudělala, ta na mě měla vždycky čas.Prostě je to její věc a já se od ní distancuju.Zatím bydlíme ve stejným městě, ale doufám, že už to dlouho nebude trvat a odstěhujeme se a já tam všechny ty špatný vzpomínky nechám.

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:38:38
  17. avatar
    [95] Exupery [*]

    A ještě něco. Hodně vás tu píše, ať se Marie odstěhuje domů a vnučku pošle k mámě i s dítětem a zeťákem. Ale ona tam přece říká, že s vnučkou vychází dobře a asi jí nechce nabourat rodinu s malým dítětem, nevíme, jak je ten byt velkej. Aby se nakonec ještě nerozvedla vnučka kvůli babičce (teda potažmo spíš kvůli matce)

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:36:20
  18. avatar
    [94] Vivian [*]

    Já naštěstí v rodině takové zlé babičky ani dědečky nemám, ale v nemocnicích jsem jich potkala spousty... někdy to byli opravdu nesnesitelně protivní a někdy i vyloženě zlí lidé, ale jindy přesně naopak. Rodina zneužívala bezplatného zdravotnictví a staroušky k nám normálně odkládali, když si chtěli odpočinout od péče o ně. Do domova jim je zatím nevzali, museli se o ně starat a tak si občas třeba vymysleli, že se babičce zatočila hlava (a to máte v tomhle věku dva týdny na neurologii na to šup...), starouškovi pobyt v cizím prostředí samozřejmě spíš přitížil, hospitalizace se protáhla, přidaly se další potíže... a rodina měla na měsíc klid. Vyšetření samozřejmě mnoho neprokázala, babička si nic nepamatuje, "když mladý říkají, že se zamotala a upadla, tak mají asi pravdu, já už mám tu paměť děravou, to víte..."

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:34:32
  19. avatar
    [93] Exupery [*]

    medved 84:
    Natalie: Jak vidíš, chápou tě všichni. Matka mýho přítele, který bylo letos 50, tak už se těší až bude jednou v důchoďáku Vydělává celkem dost peněz a představuje si Sue Ryder, máme ho tady za rohem, ale prý si o něj je potřeba požádat asi 20 let dopředu a ještě jim věnovat byt. A pak snad ještě každý měsíc něco platit. I když možná se pletu, že takhle to nedělá Sue Ryder, ale některý lepší důchoďáky určitě. A moje máma dělá v charitě, ve stacionáři pro starý báby a tam se mají taky super. Je jich tam dohromady asi 12, z toho jenom 4 tam i nocujou
    (jenom v týdnu, na víkendy chodí domů většinou i ty) a jejich děti je tam ráno hodí jako děti do školky a odpoledne je zase vyzvednou. A jelikož je to charita, tak je to i hodně levný. Navíc kdybych byla stará a nemohoucí třeba tak, že by mě bylo třeba mejt a dávat pleny, tak ten poslední, od koho bych to chtěla, by byl můj příbuznej, ať už dítě nebo třeba kdyby se mi něco stalo dneska a máma mě měla vyměňovat mísu Nikdy jedině cizí člověk. Moje máma si do toho stacionáře vzala naší babi, svou tchýni, a když je potřeba něco takovýho, tak to jde udělat někdo jinej. ne kvůli mámě, ale kvůli babi, od mámy to nechce, a přijde mi to logický.

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:30:07
  20. avatar
    [92] Vladunka [*]

    Taky mam podobnou zkusenost, se svou babickou, ktera s nami bydlela. Delala nam skutecne peklo na zemi. Cely dum si diky ni myslel, ze jsme tyrani, despotove atd. Kdyz jsme pro ni ale zavolali zachranku, kdyz ji selhaly ledviny, asi vycitila, ze se uz nevrati..a omluvila se nam za vsechno to trapeni. Takze podle me, vetsina senioru moc dobre vi, co delaji a rikaji, i jaky to ma efekt. ALe kdo to ma vydrzet, ze?

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:24:23

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [90] danca79 [*]

    SARI: To chápu, to bych rozhodně taky nesla těžce, ale ptala ses někdy mámy PROČ to tak bylo? Tys babičku znala jako babičku a ne jako maminku...

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:20:54
  2. avatar
    [89] Veruška [*]

    Můžu říct z vlastní zkušenosti, že domovy důchodců nejsou čekárny na smrt, jak si kdekdo myslí. Já do jednoho chodím a je to naprosto regulérní panelák, kde má každý svojí garsonku, kde má klid, A pokud chce společnost, má jí hned za dveřmi. Obyvatelé mají tolik akci (výlety, pečení buřtů, chodí jim tam zpívat, hrát divadlo, dělají různé výrobky, atd. Jsou tam vrstevníci, takže určitě lepší,než kdyby vaši rodiče celý den seděli u vás doma na gauči, koukali na TV a čekali, až přijdete z práce. Z tohoto DD si můžete kdykoliv vzít rodiče domů, přes týden máte jistotu, že jí, bere léky, dodržuje hygienu apod. Nezatracovala bych je.

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:20:52
  3. avatar
    [88] SARI [*]

    danca79: Pokračování:Se starýma lidma je někdy těžký, ale na druhou stranu, když za moji mámu všechno dělali, o mě starali i o bráchy, v životě neměla paragraf, pomalu nevařila, neuklízela, neprala.Všechno babička.Cokoliv jsme potřebovali, tak babička.Řeknu ti, kdyby to šlo, tak vyměním mámu za babičku.A když byla babička nemocná, měla rakovinu-nádor mezi žaludkem a dvanácterníkem, tak se o ni ani nepostarala.A přitom bydlela v jednom domě.Já bych pro ni dýchala, tolik mě bolelo,že umřela, tak strašný je mi po ní smutno,že to ani nedokážu napsat.Teď za ní chodím na hřbitov.Před tím než umřela v těch šílenejch Letovicích, viděla jsem na ní, že se nechce už vrátit.Prostě nechce.A na tohle, když si vzpomenu, a taky na to , jak vždycky plakala, že máti je k ní taková, tak jí to mám za zlý a hodně.

    superkarma: 0 26.04.2004, 15:14:03
  4. avatar
    [87] Lucimo [*]

    Natalie: Taky tě chápu!
    K článku jen tolik, co už bylo řečeno - neznáme názor druhé strany a já se neodvažuju bez něj soudit, protože znám příklady ze svého okolí, kdy tím tyranem, lhářem a uzurpátorem byli staroušci. Někdy vinou nemoci, jindy vinou vlastní zlomyslné povahy...

    superkarma: 0 26.04.2004, 14:23:09
  5. avatar
    [85] Barunka [*]

    Kdo nezažije, nepochopí. Před pár lety jsem to také viděla trochu jinak. Napište si své názory a až dojde na lámání chleba, přečtěte si to

    superkarma: 0 26.04.2004, 14:01:37
  6. avatar
    [84] medved [*]

    Natalie:
    zcela ti rozumim a ztotoznuji se s tvymi nazory
    gerda si bude mlit svou, i kdyby si zila na severnim polu...pro tve rodice proste bude lepsi ucit se na stari laponsky a lecit si revma v iglu

    superkarma: 0 26.04.2004, 14:00:25
  7. avatar
    [81] danca79 [*]

    Natalie: Já myslím že na tom opravdu není nic k nepochopení - být v té samé situaci, nahlížím na to naprosto stejně. I z pohledu rodičů je to přece příjemnější být v zemi, kde se domluví, kde mají přátele (a i kdyby neměli, tak si je díky společnému jazyku kdykoli můžou najít).

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:46:54
  8. avatar
    [80] danca79 [*]

    Vivian: My bydlíme všichni v Praze ale i tak si to nedokážu představit - asi bychom brzy všichni skončili na psychiatrii! A to podotýkám že rodiče mám naprosto skvělé. Jen prostě soužití více generací v jednom malém bytě prostě dobrotu nedělá a nedělá a je to milionkrát ověřená praxe.

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:45:07
  9. avatar
    [79] danca79 [*]

    isinka: určitě to není všude špatné - my v rámci praxe obešly těch zařízení víc než dost a jen po Praze jsou naprosto propastné rozdíly mezi úrovní jednotlivých zařízení. Dost se na tom odráží i to, kde jsou ti starouškové povětšinou dobrovolně a kde naopak převládají ti, co tam vlastně až tak být nechtěli...Takže jednoznačně že mamince tetičky se nakonec život v domě s pečovatelskou službou tak hrozně zalíbil - pro toto zařízení i jeho obyvatele

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:44:00
  10. avatar
    [78] Vivian [*]

    gerda: fakt pořád nechápu, jak si to představuješ ... Když rodiče žijou s dětmi v jednom domě, je to něco úplně jiného, než když žijou dva tisíce kilometrů od sebe!

    Natalie: já tě neodsuzuju, já tě 100% chápu. Já žiju sice jen 200 km od rodičů, ale taky si neumím představit, jak bych se o ně starala sama. A přitom ještě pracovala a starala se o svoje děti

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:38:43
  11. avatar
    [74] danca79 [*]

    emma: ono asi ne nadarmo se říká, že nejvíc moralizuje ten, co sám nemá nejčistší svědomí....

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:28:58
  12. avatar
    [72] emma [*]

    danca79: Vivian: gerda jenom prudí, ani se nezaregistrovala, kašlete na ni!

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:28:15
  13. avatar
    [71] Vivian [*]

    gerda: já si tedy myslím, že pro Natáliiny rodiče by bylo lepší, pokud se stane, že už k stáru nebudou schopni se o sebe postarat sami, kdyby žili v domově důchodců tady v Čechách. Pokud Natálie najde dobrý DD, udělá pro rodiče to nejlepší. Já si prostě neumím představit, že by je na stará kolena odtáhla do Norska - staří lidé jsou zvyklí na známé prostředí, v Čechách mají své přátele, znají to tu... co v Norsku? Myslím, že by možná byli nešťastní... A Natálie? Vzdá se svého dobrého zaměstnání (= i přijmů) a omezí péči o děti, aby se mohla starat o rodiče a platit jim péči v Norsku?
    Já osobně si to umím taky dost těžko představit...

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:25:10
  14. avatar
    [70] danca79 [*]

    gerda: tenhle argument nemůžeš myslet vážně!!!! Protože kdybys myslela tak by mi fakt spadla brada asi až někam ke kolenům. Představ si že ti je 70, neumíš cizí jazyk, a najednou se má stěhovat do konce života do země kde nebudeš rozumět ani slovo...Fakt ti to připadá úžasný? Ano, vídala bys asi dceru o malinko častěji než kdybys zůstala v ČR, ale ne zas o tak hrozně moc, protože dcera musí pracovat, aby rodinu uživila a aby taky věnovala dětem čas, který je potřeba. Ty bys zatím měla sedět někde, kde to neznáš, kde si nemáš s kým popovídat, protože ostatní ti nerozumí ani slovo a ty nerozumíš jim. Jo, to by byla fakt "výborná" volba a staroušci by byli jistě velmi vděční. No to teda určitě. Nemluvě o tom, jaké jsou problémy s různými povoleními k pobytu a tak.

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:22:26
  15. avatar
    [66] emma [*]

    a sakra, kde je vůbec Annamarie, aby nám k tomu něco řekla?

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:15:58
  16. avatar
    [65] emma [*]

    Edward: drsný

    mě ještě napadá: třeba vůbec nejde o tyranizování, ale jen prostě chyba v komunikaci. dcera může být vzteklejší a netrpělivé povahy, matka zase vztahovačná citlivka a už to jede. matce něco trvá, dcera se utrhne, že je nemožná, matka si to moc vezme atd. atd....

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:14:19
  17. avatar
    [64] danca79 [*]

    gerda: ale no tak, to bylo docela ošklivý. Prostě svět je rozdělenej na dva póly. V jednom je trend starým rodičům podřídit všechno, v druhém je trend že rodiče svým dětem kecají do života co nejméně a všichni si žijou svůj vlastní život. Oboje má své klady a zápory. Natalie má svoje rodiče určitě upřímně ráda, a jen na rovinu říká, že se o ně ve stáří asi těžko postará. Tím spíš že žije úplně jinde než oni. Když má život bůhvíkde, těžko bude sedět zadkem na dvou židlích - tam u své vlastní rodiny a tady u svých rodičů. Kdo ví co v době kdy to bude aktuální bude mít za starosti. To nevíme nikdo, pokud nám právě není 60 a a nestaráme se o staré rodiče.

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:13:20
  18. avatar
    [61] emma [*]

    mě teda moc nepřipadá, že by šlo o týrání dcera je prostě na mámu hnusná. ale máma na ní není nijak závislá - je soběstačná, má peníze (důchod), byt. co ji tedy nutí u dcery bydlet? může se přece přestěhovat K SOBĚ domů (teda jestli už ten byt na vnučku nepřepsala ), NEMUSÍ si to přece nechat líbit - takovéhle dceři bych jako matka klidně jednu flákla. jenže mě se z článku zdá, že i ta paní má sama máslo na hlavě, proto se neodvežuje ani ceknout...

    superkarma: 0 26.04.2004, 13:07:45
  19. avatar
    [57] houserop [*]

    Jak uz tu zaznelo, take bych rada slysela nazor z druhe strany. Verim, ze dcera pani Marii tyra a je to opravdu strasne. Na druhou stranu ale v mem okoli nemam nikoho, kdo by tyral sve rodice, prarodice, ale spoustu starych rodicu, ktery ve stari tyraji sve, jiz take starnouci, deti.
    Ono je hezke rici, ze se rodicum vrati to, jak se starali o sve deti. Jenomze mne prece jenom prijde jednodussi se ve 20, 30, 40 starat o sve deti od roztomileho miminka, nez v sedesati o sve osmdesatilete rodice. Protoze to uz opravdu musi byt silna laska...

    superkarma: 0 26.04.2004, 12:27:43
  20. avatar
    [55] SARI [*]

    danca79: Opravdu ti nejhodnější vždycky dopadnou nejhůř.Právě asi za tu svoji dobrotu.Aspoň u nás to tak bylo.Mám pocit, že máti toho nebudu muset tak moc zněpříjemňovat.Dala se sama na cestou, kterou si hodně znepříjemnila.Ještě napíšu.

    superkarma: 0 26.04.2004, 12:03:20
  21. avatar
    [52] danca79 [*]

    SARI: tak mi po tom vysvětli, proč nejhodnější lidé dopadají tak často nejhůř? já si nemyslím že to až tak nutně bývá že děti dělají co viděly doma, rozhodně tomu nic nenasvědčuje, ano, stává se to, ale rozhodně to není žádné pravidlo.
    To fakt teď takhle dopředu plánuješ, že máti stáří znepříjemníš jak jen to půjde? Nepřipadá ti to zbytečné? Pokud ti tak vadí co kdy prováděla, nebylo by rozumnější se s ní prostě nestýkat?

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:52:48
  22. avatar
    [49] SARI [*]

    danca79: To je všechno možný, ale moje maminka právě to hezké stáří mít nebude.Jedině, že by si ho sama udělala.A můj tatínek také ne.Jenže ono to tak většinou bývá, že jak se chovají rodiče ke svým rodičům, tak stejně se pak chovají k nim jejich děti.Vždyť to doma viděly.Většinou to tak platí.A jestli ta matka z článku té své dceři něco, i nevědomky, udělala, tak musí zalovit v ve svědomí.Jestli se třeba ona sama ke své matce nechovala podobně.To by mohl být taky důvod.

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:49:04
  23. avatar
    [46] danca79 [*]

    Jája 22: odstěhovat se do domova důchodců? víš je to pro spoustu seniorů noční můra, že by skončili v domově důchodců! ano, někteří tam jdou rádi s tím že o ně bude postaráno, ale spousta lidí se třese hrůzou jen při té představě - už proto, že DOMA je prostě doma a jsou tam zvyklí a nechtějí si zvykat zas na nové prostředí

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:46:07
  24. avatar
    [44] danca79 [*]

    Vivian: no, ne vždycky tohle platí - moje prababička byla celý život hrozně hodná ženská, a praprababička se k ní prý chovala naprosto příšerně - a moje babička se k ní prý ve stáru taky nechovala zrovna ideálně - prostě člověk může být sebehodnější a dělat to nejlepší co umí, ale nikdy to není zárukou sťastného života

    Bylo by super, kdyby to fakt fungovalo tak, že když já se budu snažit dát klidné stáří rodičům, moje děti udělají jednou to samé pro mě. Bohužel takhle automaticky to nefunguje. I když bych to to přála a přála bych to všem.

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:30:25
  25. avatar
    [43] danca79 [*]

    SARI: ty třeba uděláš vše pro to, aby tvá maminka měla hezké stáří a ona to doufejme i ocení - ale to bohužel neznamená, že tvé děti udělají to samé pro tebe......

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:27:54
  26. avatar
    [42] danca79 [*]

    SARI: to je právě ono - my nevíme, jestli náhodou ta matka z článku nějak té dceři neublížila - byť třeba nevědomě!

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:26:19
  27. avatar
    [41] SARI [*]

    danca79: Já jsem myslela, že já budu zařizovat "klidné stáří".A kontkrétně mojí máti.Přesně takové jako ona zařířidila mé babičce, která mě mimochodem vychovala.Přísahala jsem si, že to fakt udělám.Možná se mi to příčit bude, ale vždycky si vzpomenu na babičku a bude to o.k.Ale nemám pocit, že by ta matka z článku dělala vůči té své dceři blbě nebo naopak zase přehnaně.Nechápu, kde se tam ta chyba stala.

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:19:05
  28. avatar
    [40] Vivian [*]

    danca79: Jaký si to uděláš, takový to máš

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:13:27
  29. avatar
    [39] k@tchabinka [*]

    Ja mela bohuzel opacnou zkusenost. Babicka byla na svuj vek 75 let velmi cinoroda a agresivni. Souziti s ni bylo peklo. Ze byla sprosta a neurvala na mne, bych zvladla, prece jenom mi bylo 23. Ale ze trapila a plivala zle sliny na moji mamu, svou dceru, to jsem ji nikdy, i kdyz je uz dnes mrtva, neodpustila.

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:08:37
  30. avatar
    [38] danca79 [*]

    SARI: jenom mi prosím prozdraď, jak se chceš postarat o to, abys měla klidné stáří? na to přece neexistují záruky - leda bys (a teď se omlouvám za ten cynismus, ale jiná záruka mě nanapadá) zařídila, abys žádné stáří neměla!

    superkarma: 0 26.04.2004, 11:01:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme