Vztahy

Každý z nás někdy stojí před zásadním životním zlomem a řeší dilema, jak se správně rozhodnout. Některé životní situace jsou skutečně zapeklité a mnohdy stojíme před volbou velmi těžkou. Na tom, jak se rozhodneme, kolikrát závisí, jak se bude odvíjet náš budoucí život.

Mnohokrát jsem si přála mít v ruce křišťálovou kouli, která by mi mé rozhodování ulehčila. Bohužel, žádná kouzla nefungují, a tak je konečné slovo jen a jen našem uvážení.

Málokdo ale musí vyřešit otázku skutečně fatální a v té nejvyšší míře závažnou.

 

Jako třeba Kamila – přítelkyně mé sestřenice. V současné době prožívá bezesné noci a velmi se trápí. Má pocit, že se její život obrátil vzhůru nohama a ona musí vyřešit dilema, které je skutečně velice těžké.

Její bratr Jaroslav přišel po těžké nemoci o obě ledviny. Není důležité, jaká nemoc způsobila tuto těžkou ránu v jeho životě. Důležité je momentálně to, že potřebuje novou ledvinu od dárce.

Celá rodina a příbuzenstvo prošla podrobným sítem testů a vyšetření a jako jediný vhodný dárce byla označena právě Kamila.

Po první radostné euforii ale začal hlodat červík obav a strachu. Oprávněného.

Kamila je mladá maminka dvou malých dětí. Z celého srdce si přeje svému bratrovi pomoci, ale zároveň ji tíží mučivé myšlenky.

„Jak budu žít s jednou ledvinou? Co když i já později onemocním a přijdu o ni? Mám právo takto riskovat? Mé děti mě ještě dlouhá léta budou potřebovat.“

Na druhou stranu zase ví, že když je jediná, kdo může pomoci, tak prostě musí. Bratra má velmi ráda a navíc – i on má malé děti. Pokud mu ledvinu daruje, výrazně mu zkvalitní život.

 

Musím říct, že tento životní příběh mne velmi zasáhl. A přinutil mě se zamyslet, jak bych v takové chvíli reagovala já. Také mám bratra a rovněž ho mám velice ráda. A co kdyby to bylo naopak a já bych potřebovala ledvinu? Jsem si jistá, že můj bratr by mi v tomto ohledu pomohl.

Přesto Kamilu z hloubi své duše chápu. A i když jí nemohu pomoci, cítím s ní a s jejím mučivým trápením.

A protože víc hlav znamená více pohledů na věc, více zkušeností…prosím o váš názor vás, milé čtenářky. Vaše reakce Kamile vytisknu a předám.

Vím, že jste mnohokrát dokázaly poradit a podržet spoustu žen, které se zde svěřily se svým problémem. Dokázaly byste povzbudit i Kamilu? Nemá některá z vás osobní nebo třeba zprostředkovanou zkušenost s takovouto situací? 

 

   
31.03.2004 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [127] elfos [*]

    :-) .. byla bych ráda.. (oprava)


    ... a taky bych měla strach co bude (jako Silveig, 50), to je normální - ale, neváhala bych.

    superkarma: 0 12.04.2004, 10:03:41
  2. avatar
    [126] elfos [*]

    Neváhala bych ani na chvíli. Bratr potřebuje ledvinu, a já jsem jediný vhodný dárce. Není co řešit.
    A ještě něco: bych byla ráda (a děkovala osudu), že to VYŠLO - že je někdo, kdo mu může pomoct... že se nestalo, že by nebyl vhodný nikdo....
    Kamile i jejímu bratrovi hodně štěstí

    superkarma: 0 12.04.2004, 09:49:13
  3. avatar
    [122] Exupery [*]

    Sharka: Partnerovi jistě, bratrovi ne? Je vidět, že ho nemáš Najít volnou v registru by bylo dobrý v každém případě, ne jenom pro bratra.

    superkarma: 0 01.04.2004, 20:56:46
  4. avatar
    [115] Vivian [*]

    Vzhledem k tomu, že mám ledvinky v podstatě tři, tak bych jednu určitě oželela, a kdyby někdo z rodiny (rodiče, sestra, ) potřebovali a moje ledvinka by se jim "hodila", tak bych moc neváhala (akorát kdybych v tu dobu byla těhotná...)
    Co nepotřebuju, to klidně daruju. Krev, kostní dřeň, ledvinu... Mě to relativně neublíží a někomu to zachrání život. Tak nač váhat?
    A po mé smrti ať si klidně tělo rozpitvají medici. Pro mě už nebude mít žádnou hodnotu

    superkarma: 0 31.03.2004, 23:06:13
  5. avatar
    [112] Suzanne [*]

    Svým rodičům bych dala. Vím, že by odmítli, já bych se je snažila přesvědčit. A oni by zase odmítli. Vím to, protože ani já bych svému dítěti nikdy nedovolila riskovat kvůli mně. Pro své děti bych udělala cokoli, snažím se, tu a tam někdy něco obětuju, aby se syn (zatím jeden) měl dobře, tak mu přece nedovolím tohle udělat. Po šedesáti mi přijde přirozené, že přicházejí nemoci, už proto, že je přirozené, aby rodiče odcházeli dřív než děti. Já vím, že se kvůli jedné ledvině neumírá a v šedesáti budu mluvit jinak, ale já bych si ledvinu od svého dítěte nikdy nevzala. A u sestry...nevím. Vážně nevím, nevím, nevím.

    superkarma: 0 31.03.2004, 17:44:41
  6. avatar
    [111] Fifinka [*]

    Silveig: Zrovna minulý týden děti koukaly v TV na nějaký pořad, kde v Německu dávl tatínek štěp jater pro svého syna...synek byl v dtb čekatelů asi rok a nikdo vhodný nebyl..naštěstí se štěp synovi ujal..

    superkarma: 0 31.03.2004, 16:07:48
  7. avatar
    [110] Silveig [*]

    Aby transplantace byla úspěšná, je třeba, aby si mnoho faktorů odpovídalo nebo bylo velice blízkých. Posuzují se krevní skupiny, věk a váha. V případě ledvin je nejdůležitějším faktorem typ tkáně, který je mnohem složitější než krevní skupina

    superkarma: 0 31.03.2004, 15:12:07
  8. avatar
    [109] Silveig [*]

    Ťapina: tak třeba tu:

    8. Můžu darovat orgán za života?
    Ano, v některých případech. Nejběžnějším případem je ledvina, neboť s jednou ledvinou je možno normálně žít. Rovněž je možno transplantovat část jater, plic a tenkého střeva. K dárcovství během života dárce dochází skoro vždy mezi blízkými příbuznými, často mezi rodičem a dítětem nebo mezi sourozenci, částečně z toho důvodu, že shoda krevních skupin a odpovídající typ tkání dávají větší naději na úspěch.

    http://www.mzcr.cz/data/c209/lib/anglie.transpl-1.doc

    superkarma: 0 31.03.2004, 15:11:14
  9. avatar
    [108] *daisy* [*]

    Jednu dobu to vypadalo, ze tatka bude potrebovat ledvinu. Nevahala bych (otazka, jestli by ji vzal, ale tak daleko se to nedostalo a ted je to neaktualni )...
    V ramci rodiny, segra, mamka, tatka, par opravdu nejblizsich..dala bych. U tech vzdalenejsich..bych asi vahala hodne, hodne, a spis bych se priklonila k ne. Ale osobne..dokazu pochopit, kdyz se nekdo rozhodne nedarovat. Zazila jsem pana, ktery svemu hodne dobremu priteli daroval...a do roka mu odesla ta stavajici ledvina, skoncil na dialyze... A ted jsem mimo, tak netusim, ale mam matny tuseni, ze nekdy na podzim mel pohreb... Stat se muze vsechno, takze chapu i strach a odmitnuti

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:55:32
  10. avatar
    [107] Dickie [*]

    Tak jsem úpravu souhlasu s posmrtným dárcovstvím schválně našla v učebnici zdravotnického práva, resp. jeho trestní části.

    Odběr orgánů od zemřelých dárců (ex mortuo)
    Jak již bylo výše uvedeno, tkáně a orgány lze získat z těl mrtvých anebo živých dárců. Odběr orgánů z těl zemřelých je upřednostňován před odběrem z těl živých. Ač z hlediska systematiky upravuje transplantační zákon nejdříve transplantace ze živých, pojednáme nejdříve o odběru ex mortuo.
    V souvislosti s odběrem orgánů ex mortuo rozlišujeme dva základní modely odběru orgánů ze zemřelých dárců:
    1. Presumovaný souhlas: Tento model byl v ČR přijat od počátku transplantační medicíny a je zaveden v řadě jiných, zejména evropských, zemích. Lze jej ještě dále dělit. Určitým extrémem byl například systém v bývalém SSSR. Nejen, že zde byl zaveden systém předpokládaného souhlasu, ale zároveň neexistovala možnost takový odběr vyloučit. Mírnějším řešením je klasický model předpokládaného souhlasu s možností odběr orgánů vyloučit. Další pojetí může být zaměřeno i na rodinné příslušníky. Zemřelý může vyslovit nesouhlas, pokud tak neučiní, lékař je povinen přinejmenším informovat rodinné příslušníky o zamýšleném odběru a ponechat jim buď právo rozhodnout o odběru, anebo ponechat jim „jen“ právo veta proti zamýšlenému odběru.
    2. Presumovaný nesouhlas: U tohoto modelu je vyloučen odběr orgánů, pokud s ním zemřelý nevyslovil souhlas za svého života. Můžeme ovšem opět pozorovat i další možné přístupy. Prvním je model, ve kterém pouze a jedině může vyslovit souhlas zemřelý. Druhým je potom situace, kdy pokud není lékaři k dispozici výslovný souhlas, může za zákonem daných podmínek o odběru rozhodnout i jiná osoba, nejčastěji rodinný příslušník (SRN). Určitým extrémním modelem (Japonsko) je pojetí, kdy zemřelý musí vyslovit souhlas, nicméně poslední rozhodnutí o zamýšleném odběru připadá rodinným příslušníkům.
    Český zákonodárce přijal v transplantačním zákoně již v minulosti zavedenou zásadu presumovaného souhlasu s odběrem orgánu s určitou modifikací u osob nezletilých či zbavených způsobilosti k právním úkonům.

    Vyloučení odběru orgánu zemřelého
    Odběr je vyloučen, pokud zemřelý za svého života nebo zákonný zástupce zemřelého, který byl nezletilý nebo osobou zbavenou způsobilosti k právním úkonům, vyslovil prokazatelně nesouhlas s posmrtným darováním tkání a orgánů. Dále je odběr vyloučen v případě, že nelze na základě posouzení zdravotní způsobilosti vyloučit, že zemřelý trpěl nemocí či stavem, které by mohly ohrozit zdraví nebo život příjemce – za takové posouzení odpovídá zdravotnické zařízení provádějící odběr. Odběr je také vyloučen, pokud zemřelého nelze identifikovat.

    Vyslovení nesouhlasu s odběrem orgánů
    Zemřelý nebo jeho zákonný zástupce může za života vyloučit souhlas s odběrem. Tento nesouhlas se považuje za prokazatelně vyslovený, pokud je zemřelý evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (§ 16 odst. 1 písm. a/).
    Druhým způsobem podle transplantačního zákona je možnost zemřelého za jeho života vyslovit nesouhlas s odběrem přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem (§16 odst. 1 písm. b/). Toto ustanovení je jistě přínosné v případě, kdy se pacient nachází ve špatném zdravotním stavu.
    Zákonný zástupce nezletilé osoby nebo osoby zbavené způsobilosti může ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásit, že nesouhlasí s odběrem orgánů. Takové prohlášení může učinit pro případ smrti nezletilé osoby nebo osoby zbavené způsobilosti ještě za jejího života nebo i po úmrtí této osoby (§ 16 odst. 1 písm. c/). Jedná se zde o určitou odchylku z přijatého principu předpokládaného souhlasu, a to z hlediska možnosti zákonného zástupce vyloučit odběr i po úmrtí takové osoby. Domníváme se, že i v těchto případech měl zákonodárce zvolit časové ohraničení okamžikem smrti, a to vzhledem k tomu, že odběr orgánů musí být proveden co nejrychleji po stanovení okamžiku smrti. Transplantační zákon formulací „i po úmrtí“ zavedl nejednoznačnost výkladu z hlediska časového (v jaké lhůtě) a postup pro získávání případných tkání a orgánů zbytečně komplikuje, ba i znemožňuje.
    O vyslovení nesouhlasu ve zdravotnickém zařízení se sepíše zápis, který je součástí zdravotnické dokumentace. Kopii zápisu zasílá zdravotnické zařízení do tří dnů zároveň Národnímu registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.
    Transplantační zákon se výslovně nevyjadřuje, zda potenciální dárce může za života vyslovit nesouhlas s odběrem určitých orgánů. Otázkou tedy zůstává, jestli omezení dárcovství je také určitým vyslovením nesouhlasu anebo jestli se už o takový úkon nejedná.
    Nápovědou může být ustanovení § 18 odst. 4, které obsahuje: „Do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů se povinně uvádí jméno a příjmení, rodné číslo a bydliště osoby nesouhlasící s posmrtným odběrem tkání a orgánů a nezbytné údaje o rozsahu nesouhlasu.“

    Ošetřující lékař je povinen informovat osoby blízké nebo osoby určené pacientem o předpokládané možnosti odběru orgánů (§ 15). Jedná se pouze o podání informace, nikoliv o možnost takových osob rozhodnout o odběru z těla zemřelého, ledaže se jedná o nezletilého či zbaveného způsobilosti.

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:55:23
  11. avatar
    [106] klara.kr [*]

    Já myslím, že je to velmi složité. Myslíme si, že jí svým blízkým dáme (nemyslím tím děti), ale pak přijde realita a přepadanou nás pochybnosti. Já nevím, co bych dělala a raděj v takový situaci vůbec nechci být.

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:50:07
  12. avatar
    [105] Ťapina [*]

    Silveig: Tím si právě nejsem jistá.

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:42:48
  13. avatar
    [104] Silveig [*]

    Ťapina: no ale potřebuješ TAKY shodnou krevní skupinu

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:38:35
  14. avatar
    [103] Ťapina [*]

    Juana: Důležitý je MHC systém, ten nemá s krevníma skupinama nic společného.

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:35:15
  15. avatar
    [102] Exupery [*]

    Libča: A kdo říká, že tady to hlídané není? Ale to neznamená, že se automaticky neberou. Musí se totiž vzít hodně rychle, takže nevím jak dlouho to u vás (kde to vlastně je?, věděla jsem to, ale už zapomněla) protahujou.

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:33:44
  16. avatar
    [101] Silveig [*]

    Juana: kdyby stačila shodná shodná krevní skupina tak si zdravotnictví píská

    Jinak existuje teorie že lze transplantaci provést i u neshodné krevní skupiny a to u novorozených dětí

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:31:30
  17. avatar
    [100] Exupery [*]

    Žábina: No právě, vždyť jsem psala, že ve chvíli kdy se dozvíš o smrti příbuznýho, tak už jsou orgány u ledu. Myslím, že pravdu má medvěd, u nás se nikdo nikoho neptá, a okamžitě si to všechno berou. Ale řekla bych, že je to dobře. Jedna mladá zdravá mrtvola může zachránit život spoustě lidí. Jednou jsem někde četla, kolik stát stojí jedna smrt mladýho člověka. Byly to strašný prachy. Takhle se aspoň "vrátí" v několika jiných zachráněných zpátky. Ale stejně mi to přide spíš morálně správný, nechat se rozdat, než aby se něco vracelo státu

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:30:44
  18. avatar
    [99] Libča [*]

    medvede to cumim teda.... vzali mrtvemu organy?? a na co???
    tady je tosilene hlidane... zazila jsem dvakrat darcovstvi organu ale to v te smutne variaci, odejmuti organu, rodinni prislusnici podepsali darcovstvi a tak bylo "vyndano" velmi zajimavy akt ale chaoticky.....

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:25:01
  19. avatar
    [98] Libča [*]

    Pro sve dite bych i umrela.... jemu bych dala mou ledvinu.... vim ze moje rodice by ji ode me nevzali....... naopak muj tatka kdyz si ja stezuji na me organy tak rika ze si je necha vyndat a da mi je....

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:23:02
  20. avatar
    [96] Žábina [*]

    ale orgány přece taky odumřou když umře člověk,tak k čemu pak jsou ...vždyť přece srdce se musí transplantovat do nějakýho časovýho limitu a být stále v chladu....je to asi dost složitý...

    superkarma: 0 31.03.2004, 14:04:58
  21. avatar
    [95] Fifinka [*]

    Juana: musí být shodných tolik znaků a věcí! Však jsem dole psala, že to vybírá počítač..

    superkarma: 0 31.03.2004, 13:57:22
  22. avatar
    [94] Silveig [*]

    Léthé: někde jsem četla JAK probíhá kremace a věř mi že to nebylo hezké čtení...
    jo a to líčení ti fakt bude naprd

    superkarma: 0 31.03.2004, 13:52:44
  23. avatar
    [93] Léthé [*]

    medved:si mě uklidnila já bych totiž raději odpočívala bez svých prochlastaných ledvin

    superkarma: 0 31.03.2004, 13:50:09
  24. avatar
    [91] medved [*]

    Léthé: znam od znamych pripad umrti, kdy nebozka byla silne verici a velka cast rodiny take (a jejich nabozenstvi s odberem organu nesouhlasi) a kdyz chteli otevrit pri pohrbu rakev, tak jim bylo receno, ze to nejde, protoze mrtvola je "splaskla" protoze ji vzali spoustu organu rodina byla v totalnim soku
    takze si nedelej iluze, ze se te nekdo bude na neco ptat

    superkarma: 0 31.03.2004, 13:37:55
  25. avatar
    [89] Blues [*]

    Myslím, že je dobře, když jsme po smrti automaticky považováni za dárce orgánů a teprve nesouhlas je třeba předem někam zapsat. protože když někomu na něčem nezáleží (třeba na tom, co s jeho tělem bude po smrti), většinou se nenamáhá jít někam něco zapisovat. Ale pokud mu na tom záleží, u námahu se zapsáním nesouhlasu si dá.
    Mně osobně je úplně jedno, co s mým tělem po smrti udělají.
    Ale darovat ledvinu zaživa? nevím, asi by hodně záleželo na okolnostech - komu, v jaké životní situaci bych byla zrovna já, apos. Nemyslím, že je to morální povinnost. Riskovat život pro druhé je hrdinství, ale ne povinnost. Mít strach o svůj život je omluvitelné. Pouze trapné výmluvy nikoli - viz. bratr a švagrová Evy_FI.

    superkarma: 0 31.03.2004, 12:32:33
  26. avatar
    [88] Léthé [*]

    emma: No mě je fakt šumák jak a co do mě nahážou,ale hlavně aby mě hezky nalíčili .To bych je určitě strašila ještě po smrti .

    superkarma: 0 31.03.2004, 12:31:37
  27. avatar
    [87] Exupery [*]

    Pavluska, Léthé: Mojí kolegyně syn má pohřební službu a můžu vám potvrdit, že jsme dárci všichni. Do žádnýho registru se zapisovat nemusíte. Opravdu pokud nechcete darovat orgány, musíte to nosit u sebe napsaný, příbuzní na to nemají vliv, páč ve chvíli, kdy se dozvědí o vaší smrti, už ty orgány nemáte. Co já vím berou si vnitřnosti a rohovku.
    Bráchovi bych ledvinu dala určitě, nedovedla bych žít s tím, že díky mému odmítnutí zemřel Totéž platí pro rodiče i děti. Pro manžela to bude platit, dokud ho budu milovat, asi ne ve chvíli, kdy se semnou bude chtít rozvést kvůli nějaký mladý kosti. To ale nemá moc cenu řešit, že budu vhodný dárce pro manžela není pravděpodobný, stejně jako pro tchána a tchyni

    superkarma: 0 31.03.2004, 12:24:32
  28. avatar
    [85] emma [*]

    já nevim, na jednu stranu tolik příspěvků "JASNĚ, že darovat" na druhou stranu "doufám, že MĚ po smrti vyvrhávat nebudou"
    přece když jsem mrtvá, je mi to jedno a ještě můžu někomu zachránit život (a ne jednomu, ale hned několika lidem najednou )

    mimochodem, k tomu "vyvrhávání" a "sbíhání lidí s kudlou" po smrti: pokud půjdete na pitvu (když umřete beze svědků, v nemocnici nebo z neznámé příčiny...) nemyslete si, že vám hezky orgány zase naskládají, tak jak byly. všechno nahážou do břicha včetně mozku, zašít, omýt, oblíknout, nalíčit a do hrobu! (no fakt!)

    superkarma: 0 31.03.2004, 12:21:23
  29. avatar
    [84] Léthé [*]

    Silveig:hele...a musíš si vzít domů z porodnice dítě které porodíš i když pohlaví se ti nehodí? Jsem Ti zapomněla poděkovat za prima zábavu .

    superkarma: 0 31.03.2004, 12:12:42

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [82] Silveig [*]

    Léthé: no ty si tam dej slovo jaký chceš já tam dala MUSÍM a pro mě je tam správně

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:57:38
  2. avatar
    [80] medved [*]

    emma to napsala moc pekne
    ja osobne bych se na miste kamily nejdriv nechala poradne vysetrit, jestli jsem aktualne opravdu s ledvinama na 100% zdrava a pokud by bylo vse OK a mela bych s bratrem dobre vztahy, tak by asi nebylo o cem uvazovat...druha vec, zda to bratr akceptuje...moje svedomi by neuneslo odmitnuti , ale to je jen muj osobni pohled a pokud se Kamila rozhodne jinak, je to ciste jeji soukroma vec a nikdo na svete nema pravo rict ji krive slovo
    preju hodne pevne vule do rozhodovani

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:45:36
  3. avatar
    [79] Léthé [*]

    Silveig:Já jsem vyloženě alergická na slovo „MUSÍM“. Už jsem ho dávno nahradila,alespoň tam kde to jde slovem CHCI.
    Takže buď CHCI,nebo NECHCI a to bez výčitek. A v tomto případě to slovo MUSÍM je nepřípustné.

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:17:02
  4. avatar
    [78] lightblue [*]

    Meryl: nejhorší je, že já mám např. se svou sestrou takový vztah, že vůbec nevím, jestli by něco takového udělala ona pro mě.
    emma: je to napsané skvěle, a opravdu to povzbudí. Nikdo není nic povinnen a to je důležitá věc. Nikdo opravdu nevíme, co by s námi udělalo postavení před tuto věc.

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:16:45
  5. [77] xenie [*]

    Pavluška: to mně nenapadlo, jaksi jsem zatím neuvažovala kam půjdu umřít... a ta info je z doslechu, ruku do ohně za to nedám...

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:12:45
  6. avatar
    [76] lightblue [*]

    Je to těžké, člověk zvažuje co nastane potom, co když a kdyby ... nebo tohle a tánhleto, ale vím, že kdyby se jednalo o mého muže, děti či rodiče a byla bych já ten vhodný dárce, asi bych se moc bála, jako už nemocnice na pohled, ale ztotožňuji se s pocity holek, které píší, že se nelze tak snadno vyrovnat s pocitem, že ten člověk umírá a já jsem mohla být ta, která mu mohla zachránit život.

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:12:03
  7. avatar
    [74] lightblue [*]

    Eva_Fl:

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:08:23
  8. avatar
    [73] lightblue [*]

    Eva_Fl:

    superkarma: 0 31.03.2004, 11:08:22
  9. avatar
    [71] Acinka [*]

    danca79: taky bych chtěla "po smrti" darovat orgány
    K tý ledvině: je to skutečně složitý rozhodnutí, já kdybych byla na místě Kamily, zašla bych hlavně k lékaři - nechat si všechno podrobně vysvětlit a zasvětit se do toho, jaký jsou následky ... přeju hodně

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:55:50
  10. [65] xenie [*]

    bohužel to opravdu bylo párkrát uvedeno v tisku (ještě za dob ČSFR, kdoví jak je to dnes) že tu platí (platil) snad nějaký zákon že se u všech automaticky považuje souhlas s dárcovstcím orgánů po smrti, pokud výslovně neuvedete že si to nepřejete... a kolik z vás u lékaře má uvedeno, že si to výslovně nepřeje ?

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:49:36
  11. avatar
    [64] Léthé [*]

    Pavluska:To by se taky mohlo stát,že zakopneš na ulici a vrhnou se na tebe sběrači orgánů,že jo? Jsi to umím živě představit .

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:47:35
  12. avatar
    [62] Lucimo [*]

    Aja: No, když na jaře začnou tůrovat, moje máma vždycky říká - ááá dobrovolní dárci orgánů se šikujou... a nebo taky čerstvé ledviny jedou...

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:40:57
  13. avatar
    [61] Léthé [*]

    emma: No právě…moje rodina by mě možná chtěla mít celou,kdo ví co by je napadlo,ale mě na nějakých orgánech už pak bude záležet.Takže nějaká registrace by snad někde měla existovat právě z tohoto důvodu ne? Vím totiž,že manžel by ze mě nedal ani nehtík.

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:36:30
  14. avatar
    [60] emma [*]

    Kamilo!
    ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, je to TVOJE rozhodnutí, TVŮJ život a TVOJE ledvina.
    nikým si nenech namluvit, že bys MĚLA něco udělat. oni lidi hodně moralizujou, ale nemyslí to špatně. oni tím i sami sebe ubezpečují, že by ledvinu darovali, protože je to SPRÁVNÉ. ale nikdo neví, co s ním udělá postavení před takovou situaci.
    každý bratr je jiný a každý sourozenecký vztah je jiný. někdo by se na svého bratra ani křivě nepodíval, někdo by mu nedaroval ani oloupanou kůži
    pokud cítíš, že odebráním ledviny by neúměrně narostl tvůj strach, strach o děti, z nemoci, z bezmoci, ze smrti, z nejistoty, NEJSI povinná ledvinu darovat.
    vlastně vůbec NEJSI povinná. byla by to jen tvoje dobrá vůle. tvé rozhodnutí, tvůj život. nikdo ho za tebe žít nebude!

    p.s. nemůžu si pomoct, ale neuvedení příčiny ledvinového selhání mi vyvolává podezření, že si ho tvůj bratr způsobil sám nezřízeným životem....

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:31:48
  15. avatar
    [59] chrpa [*]

    Byla bych strachy bez sebe, ale taky bych věděla, že musím.

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:29:40
  16. avatar
    [58] emma [*]

    Léthé: ano, berou automaticky, pokud nemáš někde napsáno, že nechceš. a rodina by podle mě taky musela výslovně přijít a říct nedarovat. když nic neřeknou, vezmou....

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:24:21
  17. [57] Radka JS [*]

    Tak já bych se taky nerozmýšlela. Moje rodina je pro mě přístav a jistota. Pokud bych mohla pomoci, i přes strach, který je na místě bych to prostě udělala. Věřila bych, že to bude v pořádku a bolest, ta pomine. Cítím to jako povinost.

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:18:45
  18. avatar
    [56] Kocicka [*]

    určitě bych se taky bála, ale dala bych jí...že jí mohou potřebovat děti nebo někdo jiný? Tak se bude hledat jinde a to může a nemůže to se mi nelíbí! Dnes je dnes a zítra je zítra!

    superkarma: 0 31.03.2004, 10:04:08
  19. avatar
    [55] Aja [*]

    Známý chirurg říká, že nejlepší dárci jsou motorkáři...

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:58:22
  20. avatar
    [54] Léthé [*]

    Silveig:Jak automaticky? To jako že teď cestou domů v autě vybourám a budu na tom beznadějně,tak mi vezmou bez souhlasu vše co se dá? Já vím,oni se možná zeptají rodiny,ale co když by rodina z tím nesouhlasila a já ano?

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:58:10
  21. avatar
    [53] Léthé [*]

    Pavluska:…nic nebylo mířeno proti tobě .Nejsem povaha,že bych někoho napadala . Víš…já zažila dobu kdy mé dceři bylo hrozně zle .Ne...nebylo to nic co by jí nějak ohrožovalo na životě,ale stejně jsem v tu chvíli jako nežila .Takže vím,že bych nedokázala souhlasit s tím,že by na ně někdo sáhl.A to jsou již dávno dospělé.Fakt ne .A že by mi z toho důvodu žádnou jinou ledvinu nedali? Tak by nedali….prostě bych umřela a bylo by to.Já se smrti nebojím .Ale fakt by mě nas*alo,kdybych přijala ledvinu od někoho koho mám ráda,jeho tím ohrozila a mě by třeba za dva roky kleplo .To bych se teda šla picnout .

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:50:15
  22. avatar
    [52] ValinaK [*]

    Kamile moc držím palce. Důležité je sehnat si co nejvíce informací z různých zdrojů - tedy jestli je na to ještě čas..... Za sebe můžu zodpovědně říct po svých osobních bolestných zkušeností, že bych se nerozmýšlela....

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:49:19
  23. avatar
    [51] Silveig [*]

    Léthé: automaticky se počítá že chceš dát orgány...v opačném případě bys to musela říct... (mít u sebe )

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:48:29
  24. avatar
    [50] Silveig [*]

    Mě osobně tohle uvažovaní přijde zcestné. Brácha potřebuje ledvinu - jsem posraná strachy ale MUSÍM
    Uvažovat co kdyby jí potřebovalo moje dítě je podle mě pitomost.
    Vycházím z faktu že je zdravé a není dědičná dispozice - případný další vývoj je otázkou náhody ale podle mě NEMÚŽU říct NE jen pro případ co kdyby někdy...

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:47:35
  25. avatar
    [49] Léthé [*]

    Mě by naopak moc zajímalo,jestli v Čechách existuje institut,pro registraci dárců orgánů v případě nehody.Tak do toho registru bych se určitě nechala napsat .To aby jste si nemysleli že jsem až tak lakomá a na svých orgánech tolik moc lpím.Zatím si je ale fakt šetřím pro své děti,ale kdybych se někde měla vymlátit ,tak určitě bych souhlasila s tím,aby ze mě vybrali vše ,co se ještě dá použít.

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:40:52
  26. avatar
    [48] Kacule [*]

    Nejsem v takové situaci,ale určitě bych se snažila pomoci - ať se jedná o rodiče nebo o bratra, manžela, děti.Nemohla bych asi žít s pocitem, že kvůli mé slabosti - to není sobeckost - někdo trpí a já mu mohla pomoci. Myslím si, že bych byla strachy bez sebe, ale udělala bych to.

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:38:57
  27. avatar
    [47] Žábina [*]

    s jednou ledvinou se dá žít....takže bych jí dala...ale jen v případě,že bych byla úplně zdravá ...

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:36:47
  28. avatar
    [46] anava [*]

    Taky neumím jednoznačně odpovědět. V každém případě mi ale připadá hloupé nepomoci někomu, kdo to potřebuje zrovna teď, kvůli tomu, že snad někdy v budoucnu to mohou potřebovat moje děti. K tomu samozřejmě nemusí dojít. O vhodnosti mého dárcovství rozhodnou lékaři, ale určitě bych to probrala s manželem. Ten by mi to nejspíš zakázal, ale zase je tady spousta okolností - jestli by šlo o někoho z rodiny a byla bych jediná možná.... Zodpovědnost vůči svým dětem pochopitelně mám a kdybych potom já měla mít nějaké potíže, což se dopředu neví, určitě by mi to žádné z nich nevyčítalo.

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:29:32
  29. avatar
    [40] Léthé [*]

    pohodarka:Hele…řekla jsem svůj názor. Ty neznáš mou podělanou rodinu, tak se nediv,že bych jim nedala ani vlásek,natož ledvinu. Je to odemně kruté? Znovu opakuji .Pro nikoho jiného, než pro své děti a dnes již také pro svá vnoučata bych se neobětovala.Tak buď v pohodě

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:08:39
  30. avatar
    [38] Aja [*]

    EvaF, cos pro to udělala ty? Máš aspoň srovnané vztahy s rodinou...?

    superkarma: 0 31.03.2004, 09:06:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme