Reklama

Ještě v úvodu bych rád upozornil, že se v článku zabývám spíše (respektive hlavně) mužským pohledem na věc a že zde jsou některé věci, které zejména s partnerem spokojené ženy možná ani vědět nechtějí (takže si pak nestěžujte, že jsem vás nevaroval ;o)).

Pohled mužů na sex se v průběhu času mění (ostatně u žen předpokládám, že také). Doby, kdy, poněkud vulgárně, leč pravdivě řečeno, na vzhledu, postavě, obličeji, oblečení a de facto čemkoliv (krom přítomnosti jistého tělního otvoru) nezáleží, nastávají u chlapců v období, kdy jsou ještě zákonem chráněni, a postupně odeznívají s příchodem patnáctého roku věku (no u někoho dříve, u někoho déle ;o)). V tomto věku tedy muži (nebo spíše chlapci) při sexu (pokud nějaký provozují) nic nepředstírají a ani předstírat nemusí. Možná, že stojí za to i zmínit, že je to u řady chlapců doba, kdy ideální dívka na sex není táž jako ideální dívka pro citovou lásku nebo že jsou dokonce tyto dvě „funkce“ u jedné dívky neslučitelné.

Poněkud horší se stává situace v letech dalších, sil u řady jedinců ubývá, také chuť na sex se nedostavuje tak často jako předtím (tedy existuje i taková doba, kdy muž myslí na něco jiného, a to i přesto, že tomu řada žen nechce uvěřit) a muž si začíná pomalu ale jistě také potenciální partnerky stále kritičtějším okem vybírat (přirozeně jeho vlastní vzhled a schopnosti na výběr nemají žádný vliv, a téměř každý muž sám sebe považuje za po všech stránkách dokonalého – ano, tato pasáž se v tu dobu vztahovala i na mne, ale už mě to přešlo). S tím vším také úzce souvisí, že slečna vyvolená by měla mít i jiné přednosti než postavu a jistý stupeň sexuální zručnosti – jinými slovy – dívka na sex by měla být zároveň ta, kterou bude daný muž milovat a v lepších případech i naopak. To je ale ten zásadní problém!

Od ryze zvířecího sexu, který má sloužit k uspokojování primárních potřeb, se k onomu aktu připojuje i, v Maslowově teorii o několik stupňů výš postavená, potřeba citové lásky, naplnění apod. Muž zkrátka chce především uspokojit svoji partnerku, a to nejen po stránce fyzické, ale i psychické. Jeho milovaná polovička se stává smyslem jeho života a on je ochoten udělat takřka cokoliv proto, aby ona byla co nejspokojenější a nejšťastnější (bohužel tedy jsou i případy, kdy tomu tak není, ale těch se většinou dále popisovaná problematika netýká). Tohle všechno krásně funguje prvních několik týdnů, měsíců a někdy i let vzájemného vztahu.

Posléze, po vyprchání počáteční euforie z nové lásky, ale přichází na řadu jistá všednost vztahu, která se projevuje i v sexu, a to vznikem několika paradoxů (nebo, chcete-li, modelových případů).

Paradox první
První a poněkud zvláštní, situace nastává v okamžiku, kdy má na sex chuť pouze jeden z obou partnerů (v tomto případě budeme hovořit o páru muž-žena, protože u homosexuálních párů to funguje dost možná jinak). V okamžiku, kdy má chuť na sex muž, zatímco žena ne, nastává poměrně nepříjemná situace. Řada gentlemanů tuto situaci přejde bez vyčítavých pohledů a komentářů a ke své milované polovičce se aspoň přitulí. Buďme ale upřímní, na ono přitulení pak velmi často navazuje hlazení a jemné líbání (v ženské mluvě = loudění), které má občas za následek to, že žena přeci jen podlehne. Muž to v danou chvíli bere jako své osobní vítězství a někdy se navíc po skončení samotného aktu (pro ženy dost nepochopitelně) zeptá, zda to jejich drahá polovička opravdu chtěla. Z ženského pohledu je to samozřejmě situace na zabití, neboť ve více než 50 % případů by zněla pravdivá odpověď ne, ale to se partner nikdy nedozví. Žena tedy většinou řekne, že ano, partner si oddychne, že nemusí mít výčitky, a po pár minutách si stejně přizná, že to nechtěla, ale pak tuto myšlenku opět zavrhne s tím, že nakonec řekla, že to chtěla (to je páni logika, co? ;o)). Nicméně, přiznejme si, že existuje řada případů, kdy ani přitulení nepomůže a muž onoho loudění po chvíli nechá s pohledem a pocitem malého chlapečka, kterému maminka nechce koupit zmrzlinu, a to ani přesto, že tomu „hajzlíkovi“ od vedle ji kupuje jeho maminka každý den.

Co ale při opačné situaci? Kdy žena se chce milovat, ale muž ne (vynechme teď pokročilé stádia manželství a vzájemného soužití, o kterých bude řeč posléze). Muž nemůže říct ne, protože ženy jsou většinou (a teď mi promiňte ten výraz) potvory a pokud by muž jen jednou odmítnul, měl by to příštích několik let ještě hodněkrát „na talíři.“ Některé ženy jsou pak dokonce tak podlé, že jsou schopny mu to předložit i ve chvíli, kdy mají také na sex chuť, ale v zájmu „vyššího principu mravního“ (aneb ať pozná chlapec, kdo je tu pánem) to dokáží překousnout a pronesou onu památnou větičku: „Dneska ne miláčku, nemám na to náladu.“ „Jakto? Vždyť...“ „Prostě mi dneska není nějak dobře, jsem unavená, bolí mě hlava a na sex nemám chuť. Vždyť tys ji tuhle taky neměl, tak to snad chápeš, ne?“ Navíc tu máme obecně zaběhlé klišé (na jehož vyvrácení v některém z článků asi také dojde), že muži na nic jiného, než na sex stejně nemyslí, takže ať se koukají činit, když na to ženy mají chuť! Muž je ale od přírody tvor chápavý, takže k této situaci nedojde a ženě se podvolí. Navíc mu to nedovolí ani jeho vysoké ego, on přeci může kdykoliv cokoliv (a vždy to udělá nejlíp nebo aspoň líp než všichni muži, které zná a které znají všichni z jeho okolí ;o)). Ale co s tím, chuť na sex není, přítelkyně/manželka toužebně očekává jeho nadprůměrný (ano, ano, v očích ženy to je spíš aspoň standardní) výkon a on nemůže přeci selhat (k tomu se také ještě dostaneme). Nezbývá tedy, než partnerku trochu „obelhat“ a nějakým způsobem přimět muže juniora k činnosti. K tomu nejlépe poslouží nějaká erotická představa. Ta může být v zásadě trojího typu:

  1. Muž si představuje svůj vysněný erotický symbol, „superženu,“ kterou viděl někde v televizi, časopise nebo někde jinde a o které se domnívá, že sex s ní by byl ten nejlepší na světě. (Nikdy, ale opravdu nikdy se neptejte, kdo to je!!! Mohla by to být totiž třeba i jeho kolegyně z práce, se kterou sice nic neměl a mít nebude, ale možná právě proto ho tolik přitahuje. Častěji to bývá ale spíše nějaká ta pornoherečka či modelka z nějakého erotického časopisu.)
  2. Muž si představí objekt touhy, který v danou chvíli zrovna laská na prsou (při tom se přemýšlí nejlépe), akorát že si ji představí třeba v tom nejerotičtějším prádle či oblečení, které jeho milovaná má v šatníku nebo které by si on přál, aby ona měla.
  3. Konečně třetí varianta je pak sexuální představa, že žena z bodu jedna či žena z bodu dva právě naplňuje jeho nejtajnější erotické představy, které mu buď jeho milovaná již vyplnila a nebo mu je nevyplnila, protože o nich neví nebo je vyplnit nechce. Namátkou můžeme uvést třeba sex ve třech, Swingers party, různé méně časté sexuální praktiky apod.

Jedna z těchto věcí (mohou existovat případně i další varianty) pak zabere a junior se zvedne, aby se podíval, co se po něm vlastně venku jako chce (mimochodem asi víte, že si s ním muži občas z legrace povídají, někteří mu dali i jméno…, aby za ně většinu rozhodnutí nedělal někdo cizí ;o)). První fáze je tedy překonaná. Teď přichází fáze předstírání toho, jak se nám (mužům) dané sexuální hrátky líbí, jak jsme vzrušení, atd. Ano, je to odporné, je to hnusné a z našeho pohledu je to to samé, jako když žena předstírá orgasmus. Navíc muži to umějí velice dobře předstírat, přinejmenším stejně dobře jako ženy ten orgasmus. No a konečně finální fáze – tedy ejakulace – se dostaví jaksi mechanicky sama, přičemž jistý orgasmus ji většinou provází, takže aspoň finále předstírat muž nemusí. Ovšem existují i ejakulace bez orgasmu, a to častěji než orgasmy bez ejakulace.

Paradox druhý
To ale rozhodně není vše, co je na pohlavním soužití muže a ženy paradoxní. Dalším nepříjemným faktem je to, že žena jen velmi zřídka trpívá syndromem, který muži tak často pociťují, a to nutnosti být v sexu ten nejlepší na planetě. Jejich snahu co nejlépe uspokojit partnerku totiž mnohdy často vedle primárního důvodu – chci, aby moje milovaná byla co nejšťastnější – provází i důvod sekundární – potřebuju si dokázat, že v posteli jsem dobrý (v mužské mluvě = ten nejlepší). Muž tedy sám na sebe klade při sexu velké nároky a pokud partnerka není natolik šikovná, že nepřiláká veškerou jeho pozornost k právě provozované činnosti, nastoupí mužská ješitnost a potřeba si neustále něco dokazovat (tou trpím dodnes i já a upřímně, jsem na to docela hrdý ;o)). Tento fakt se pak při sexu projevuje tak, že muž, namísto aby si sexu užíval, si dělá starosti, jestli tento úhel vniku je ten nejlepší, jaké polohy přijdou na řadu po této, a kdy bude asi nejlepší propracovat se k orgasmu, atd. Tyto myšlenky však juniora v jeho práci příliš nepovzbuzují, takže někdy opět přichází na řadu ony erotické představy a myšlenky třeba i na jinou ženu. Pokud se vám tato situace zdá absurdní, tak si z toho nic nedělejte, i mužům to občas přijde dost nelogické.

Teď na chvilku přerušme výčet jednotlivých paradoxů a pojďme se přesunout do stádia vztahu, kdy se z lásky stalo spíše velice dobré přátelství sem tam doprovázené příjemnými okamžiky připomínajícími dobu největší zamilovanosti a samozřejmě doprovázené sexem. V takovémto vztahu se už poměrně reálně může vyskytnout řada problémů od výměny názorů na to, kdo děti rozmazluje a kdo je na ně až moc zlý, přes diskuse k čím rodičům se tento víkend pojede až na mnohem závažnější diskuse na téma sex (k těm může dojít i bez dětí a vzájemného soužití v jednom bytě/domě).

Paradox třetí
Upřímnost v posteli je krásná věc, ale má svoje meze, a to platí pro obě pohlaví. V posteli je třeba chovat se nanejvýš diplomaticky. K diplomatickým řešením je ale třeba jistá vůle, která postupem času vyprchává. Z původních zamilovaných diskusí na téma: „Miláčku, nechtěla bys zkusit třeba tohle,“ a „Miláčku, nemáš nějaké tajné přání, které by sis chtěla vyplnit? Udělám pro Tebe cokoliv,“ se dostáváme postupně k méně a méně diplomatickým konverzacím, které končí mnohdy velmi nehezky, jako třeba slovy: „Bude Ti to trvat ještě dlouho?“ „Promiň prosim tě, přestaň na chvilku, bolí mě záda/je mi zima/potřebuju se dojít vyčůrat/mám hlad/mám žízeň/zapomněla jsem upéct buchtu/už musím jít apod.,“ která, buďme upřímní, zaznívají z úst obou pohlaví. V tuto chvíli je to spíš otázka toho, kdo koho víc miluje, protože milující člověk by žádnou z těchto vět nebyl schopen uprostřed sexuálního aktu pronést. Horší je to ale s onou první zmiňovanou větou – „Bude ti to trvat ještě dlouho?“ Tu totiž muž zpravidla vyřknout nemůže, protože když už jeho práce skončila (došlo k ejakulaci), tak ho to dál (při vyprchání lásky) již moc nezajímá. Žena touto větou, řečenou třeba jen proto, že ji to prostě v tu chvíli nebylo příjemné, i když svého přítele jinak miluje, může zkazit neuvěřitelně moc. To je právě důvodem pro počínající psychicky způsobenou impotenci. Větší ránu totiž mužskému egu už dát nemůžete. Mužská představa o jeho jedinečnosti, nenahraditelnosti a skvělých výkonech v posteli se náhle zřítí jak domeček z karet. Obláčky iluze se rozplynou a na ego čeká tvrdý pád.
A jaká je mužská reakce? Muž se snaží být ještě lepší než dříve, což vede k ještě větší představivosti a předstírání v posteli, což vede ještě k menším příjemným pocitům v sexu s danou osobou, což vede k tomu, že muž o sex ztratí s danou osobu zájem a pak to řeší raději svépomocí a nebo s cizí pomocí (někdo u psychologa či sexuologa a někdo v cizím klíně). Pokud si teď říkáte, že takovou větu by mohla pronést jen úplná Nána, tak máte sice pravdu, ale buďte si jisté tím, že nejen tato věta vede k takovýmto závěrům. Podobně totiž působí i to, když muž vycítí, že se vám to s ním nelíbí (= nemáte dost často, tedy pokaždé, orgasmus a nebo orgasmus jen předstíráte, což muž po čase také pozná, i když si myslíte, že ne).

Pokud se tedy vrátíme zpět k tomu, že i muži v posteli předstírají, tak nutně dojdeme k závěru, že je to dost často kvůli jim samým (což o předstírání orgasmu u žen říct nelze). A ano, skutečně, řadu problémů v sexu, zejména pak s erekcí, si způsobují muži samy svým egem, ješitností a nároky na sebe samého.
A jak se tomu dá zamezit? Muž je od přírody jen přerostlý chlapeček, který má i v pokročilém věku rád autíčka (akorát že poněkud větší než dříve), různé hračky (akorát, že poněkud dražší než dříve) a je rád chválen (akorát že poněkud více než dříve ;o)). Stejně jako je tedy psovi dobré hodit za odměnu klacek, koni dát cukřík a lachtanovi rybičku, tak i muže byste měla za jeho výkon nějak odměnit. Odměnou se přitom nemyslí půlhodinový monolog na téma, jak byl dnes při sexu skvělý, že takovýhle orgasmus jste ještě nikdy neměla apod. To ne, to spíš občas dovede věci pokazit. Největší odměnou milujícímu muži za jeho výkon (tedy aspoň v době, kdy ho to ještě zajímá) je spokojená partnerka, která si jen přede jako kočka vyhřívající se po dobrém obědě na sluníčku a je i podobně přítulná. Takovým chováním totiž naplníte oba dva požadavky zmíněné v druhém paradoxu naráz – muž dokázal partnerku (z jeho pohledu maximálně ;o)) uspokojit a zároveň sám sobě dokázal, že je toho schopen. K tomu, aby ale vše fungovalo, je ovšem nezbytné, aby toto byla pravda, tedy že se Vám to opravdu tak líbilo a že jste spokojená - a to samé u muže. Jinak je na obzoru opět problém, který se ovšem také nemusí podařit nikdy vyřešit, a celý kolotoč se spustí znovu – žena či muž začne předstírat, ten druhý si toho časem všimne, atd.

Snažit se každopádně musí oba a některým paradoxům se stejně vyhnout nelze, holt není to s námi po stránce sexu jednoduché, no.