Vy si děláte z tátů u porodu legraci. Jenže zkuste třeba čtyři hodiny sedět vedle vaší ženy, která je lehce mimo a napojená na různe přístroje, a pouze každých tři až pět minut nabyde vědomí. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že kdyby mi nebylo trapně, tak si vezmu časopis a čtu si. No a pak přijde porod, ten v našem případě trval asi tak tři minuty. Takže 4 hodiny jsem čekal na tři minuty. Navíc tři minuty, kdy jsem si připadal jako největší blbec. Jediné co jsem dělal bylo to, že jsem překážel.
Pak vám daj to něco fialový, ale hezký do ruky a po devíti měsících čekání a napětí je hotovo. Kdo by pak nebrečel.
Petr Matoušek

Neděláme si legraci z tatínků u porodu, jen nás zaujala proměna drsňáků v rozněžnělé taťky. Pánové, nestyďte se za to, že vás dojme vlastní dítě! Už to, že jste se odhodlali doprovodit svou ženu až na porodní sál, je podle nás hrdinství.
Reklama