slunce

Zatímco moje maminka si pro parádní dovolenou vybírá destinace jako Norsko nebo severní točnu, neb už dvacet dva stupňů pokládá za „nechutnej pařák“, já po ní tedy nejsem…

Minulý týden jsme se tady spolu zabývali vysokým či nízkým krevním tlakem.

Ti z vás, kteří jsou na tom jako já a jejich krev jim tělem díky podhodnotám tlaku spíše zvolna obchází, než obíhá, mi jistě dají za pravdu, že mnohem hůře se nám snáší chlad než teplo.

Pravda, pětatřicet ve stínu už pohne i s nízkotlakým jedincem, ale za sebe mohu říci, že se mi horko snáší celkem dobře. Tedy, když nezapomenu pít.

V zimě jsem v pytli

A to doslova. Ve snaze si v posteli oděna do tlustých ponožek a velice erotického flanelového pyžama nerozbít zimnicí zuby o sebe lezu často ještě do spacího pytle, a pak se teprve přikrývám.

To v případě, že je tak zima, že nedokážu vytopit ložnici přídavným přímotopem na přežitelnou teplotu. Trpím jako zvíře.

Moje matka, která byla patrně v minulém životě tučňák, je naopak schopna spát v lednu u pootevřeného okna, mít tělo do rána pomalu souvisle pokryto jinovatkou a neumřít.

V létě je v pytli máma

Jakmile se ovšem vyklube zjara sluníčko a jeho nesmělé paprsky vyhřejí vzduch na životadárných dvaadvacet stupňů, maminka hovoří o nechutném pařáku a hledá, kam by odjela za chladem.

Slovo „sauna“ pokládá za výraz velice vulgární.

Zpravidla jezdí do Norska. Letos tam byla už dvakrát.

Je to zajímavé, jak každý z nás reaguje jinak na různé teploty. A to v případě mojí mámy nelze hovořit o tom, že by za její nesnášenlivost k teplu mohl třeba vysoký tlak. Ona ho má normální.

A není to ani tím, že je starší, protože je taková, co ji znám, a znám ji od narození. :-)

Tak čím to je?

 

„Řízení tělesné teploty má u člověka na starosti termoregulační centrum, které je v hypotalamu, kam jsou informace přiváděny z termoreceptorů těla.

Termoregulace je řízena buď prostřednictvím vegetativních nervů, které ovlivňují například činnost kožních cév, jejichž stahy omezují výdej tepla, roztažení potních žláz, činnost kosterního svalstva a jater, nebo hormonálně, kdy vzruchy jdou do hypofýzy a ta ovlivňuje činnost štítné žlázy a s tím hormon tyroxin.

Poruchy termoregulace jsou důsledek špatné činnosti řídícího centra nebo regulačních mechanismů. Nedostatečně reagující termoregulační centrum mají například malé děti, které se tím pádem snadno přehřívají, nebo podchladí.

Každá citlivost na chlad či teplo nemusí ale souviset s poruchou. Mnohdy je to prostě o tom, jak je které tělo disponováno. To je velice individuální. Nelze ani tvrdit, že lidé s nižším TK mají lepší schopnost snášet horko a obráceně.

Člověk je originál a každému vyhovuje něco jiného. Osobně bych se přikláněla k tomu, že je to otázka přirozené tělesné teploty spíš, než krevního tlaku.

Někteří lidé mají stabilně 37 °C a jiní i kolem 35 °C. Tam je při zahřívaní okolního prostředí člověk s vyšší teplotou jaksi v předstihu.

I nízkotlaký člověk ale může ve vedru zkolabovat, protože cévy se vystaveny vyšší teplotě roztahují, průtok krve je snazší a paradoxně klesá tlak. Proto mají nízkotlací lidé problém třeba v sauně. Ta totiž TK nezvyšuje, jak si mnozí myslí, ale výrazně snižuje,“ vysvětlila pro ženu-in MUDr. Ivana Pecková.


Dnes si v tématu dne povídáme o tom, jak na nás působí vlna veder a jak na ně reaguje naše tělo.

Pište, kde a při jaké teplotě je vám nejlépe, a jestli jste někdy byli někde, kde byl ještě větší pařák. Jaké to bylo?

Pište na redakce@zena-in.cz.

Reklama