Jako den proti násilí na ženách byl 25. listopad ve světě připomínán neoficiálně od roku 1981. V České republice si ho připomínáme od roku 1995. Mezinárodním dnem proti násilí na ženách byl 25. listopad vyhlášen Valným shromážděním OSN v prosinci 1999.

nasili

Mezinárodním dnem proti násilí na ženách byl 25. listopad vyhlášen Valným shromážděním OSN v prosinci 1999. Valné shromáždění OSN přitom vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace i jednotlivé neziskové organizace, aby na tento den pořádaly akce zaměřené na zvýšení povědomí o tomto problému. Neoficiálně byl tento den slaven již od 80. let 20. století, v České republice poprvé v roce 1995.

Pod pojmem „násilí na ženách“ přitom Valné shromáždění OSN rozumí „činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození, ať již ve veřejném nebo soukromém životě“. Obecně je pod tímto pojmem rozuměno domácí násilí, sexuální zneužívání, obchod se ženami či jiné genderově podmíněné násilí. Rozhodnutí o vyhlášení Mezinárodního dne proti násilí na ženách (54/134) bylo přijato i s ohledem na Deklaraci o eliminaci násilí na ženách z prosince 1993 a na Všeobecnou deklaraci lidských práv i řadu dalších deklarací.

Jako den proti násilí na ženách byl 25. listopad připomínán neoficiálně od roku 1981, kdy byl takto vyhlášen ženskými organizacemi v Kolumbii na památku sester Patrie, Minervy a Marie Teresy Mirabalových, politických aktivistek v Dominikánské republice, zavražděných roku 1960 na pokyn dominikánského diktátora Rafaela Trujilla.

Od devadesátých let 20. století si tento den ženské organizace po celém světě připomínají v rámci 16 akčních dnů proti genderovému násilí - ty vyvrcholí vždy Dnem lidských práv 10. prosince. 20.prosince 1993 přijalo Hromadné shromáždění OSN deklaraci o eliminaci násili na ženách Declaration on the Elimination of Violence against Women (A/RES/48/104, rezoluce 54/134).

V České republice byl 25. listopad jako den proti násilí na ženách poprvé připomenut v roce 1995 Koordinačním kruhem prevence násilí na ženách. Od tohoto roku byly na tento den (i v rámci 16 akčních dní) pořádány informační akce každoročně.

Aktuální informace o Mezinárodním dni proti násilí na ženách a usnesení Valného shromáždění OSN naleznete v případě zájmu na stránce...

Veřejná výzva neziskové organizace proFem o.p.s. k 25. listopadu 2010, Mezinárodnímu dni boje proti násilí na ženách vládě ČR, poslankyním a poslancům Parlamentu ČR, senátorkám a senátorům Senátu Parlamentu ČR

Vážené dámy a pánové!

Česká republika se před několika lety, především však svým vstupem do Evropské unie, přihlásila k modernímu chápání problematiky násilí vůči ženám a zavázala se proti všem formám tohoto závažného porušování lidských práv bojovat. Od té doby došlo i v ČR k uzákonění řady opatření znesnadňujících obchodování se ženami a dívkami, zostřujících postih znásilnění a chránících osoby postižené domácím násilím, tedy ve velké převaze právě žen (95 % postižených domácím násilím jsou ženy, 98 % pachatelů je mužského rodu).

Opatření jsou však nedostatečná a toho si je i reprezentace vzešlá z voleb vědoma. I proto zřídily minulé vlády poradní orgány, rady, v případě boje proti násilí na ženách pak Radu pro rovné příležitosti žen a mužů, která má několik aktivně pracujících výborů ke speciálním tématům. Výbor prevence domácího násilí měl být v minulosti pracovně poradním orgánem pro další rozvoj opatření proti teroru za skrytými zdmi v domácnostech - i zde minulé vlády pochopily, že nejde o soukromý a soukromě řešitelný problém, nýbrž o závažné porušování lidských práv postižených osob (dospělých žen, jejich dětí, seniorek/seniorů, osob s handicapem, v malém procentu u dospělých mužů). Výbor prevence domácího násilí v posledních dvou letech pracoval na celostátní strategii prevence domácího násilí, zvanou Národní akční plán prevence domácího násilí, jehož schválením by se vláda přihlásila na dobu příštího desetiletí k jednotné strategii v oblasti vylepšené akutní intervence a dlouhodobé a systémové prevence. Po připomínkovém řízení a kritice Ministerstva spravedlnosti v zájmu šetření finančních prostředků Výbor z návrhu pro další léta vyloučil jednu z jeho nejdůležitějších částí - bezplatnou právní pomoc postiženým osobám. Vláda přesto tento návrh v minulých týdnech nepřijala a vrátila ho výboru „k přepracování".

Problém bezplatného právního poradenství a další právní pomoci pro „oběti", tedy osoby postižené domácím násilím, je ale velmi naléhavý. Zůstaneme-li u žen a jejich dětí (tedy 95-96 % postižených osob), pak můžeme jako organizace zabývající se problematikou více než 13 let potvrdit, že velká většina těchto žen nemá po dlouholetém fyzickém, psychickém a ekonomickém týrání dostatečné finanční prostředky ani na rozvod, natož na rozvleklé tahanice o uspořádání styku násilníků s dětmi, o případných majetkových ne-vyrovnáních ani nemluvě. Základní poznatky problematiky dynamiky násilných vztahů mluví o slabém postavení týrané osoby a i společensky silném toho, kdo týrá. V dlouhodobých násilných vztazích dochází kromě fyzické a psychické destabilizace a vyčerpání i k ekonomické pauperizaci postižených.

Problém právního poradenství a další právní pomoci pro tyto osoby tkví také v nedostatečných odborných znalostech o domácím násilí ze strany většiny advokátek/advokátů, kteří se navíc nerady/i zabývají chudou klientelou. Rozvod ženy z azylového ubytování prostě žádné advokátce/advokátovi zisk nepřinese - bohužel, dotčené ženě také ne.

Problém bezplatného právního poradenství je ale i problémem nedostatečného Zákona o sociálních službách, který poskytování bezplatného právního poradenství a pomoci nad úroveň odkazu na zákony prostě neumožňuje, protože ho jako „sociální službu" nezná.

Zákonodárství ve srovnatelných zemích EU jsou daleko vyspělejší. Ve Velké Británii byly zřízeny zvláštní soudy v případech domácího násilí, které kromě řešení trestných činů současně zahrnují a řeší základní opatření občanského charakteru - tedy svěření dětí do péče, bydlení aj. Ve Španělsku dokonce komplexní Zákon o potírání násilí na ženách zasahuje v rychlých řízeních v případech domácího násilí i do ochrany obětí v pracovně-právním prostoru a bezplatná právní pomoc je zde ukotvena v paragrafu stejného zákona. Také Norsko, třebaže nemá komplexní zákon k problematice domácího násilí, poskytuje postiženým bezplatnou právní pomoc. - Nutno dodat, že většina zákonodárných opatření v těchto zemích nemá problém s charakteristikou domácího násilí jako genderově ovlivněného a podmíněného násilí. V ČR je tomu spíše naopak, a to nevede k diferencovanému a efektivnímu přístupu vůči jednotlivým postiženým skupinám obyvatelstva.

Dosavadní opatření nejsou v oblasti tzv. domácího násilí dostatečná a v krátké budoucnosti se ČR případným dalším nicneděláním dostane i do rozporu s doporučením Rady Evropy (Konvence o potírání násilí na ženách) a také Evropské unie. Ekonomické škody způsobené již dnes domácím násilím jsou však enormně vysoké, v ČR zatím v „režimu utajení", jelikož ani na analýzu ekonomických dopadů domácího násilí nejsou a viditelně nebudou ani v blízké budoucnosti finanční prostředky. proFem o.p.s. ji však považuje za zcela zásadní a hledá v současnosti možnosti jejího vypracování ve vlastní režii.

proFem o.p.s. proto vyzývá vládu ČR a především pak poslankyně/poslance Parlamentu ČR a senátorky/senátory Senátu Parlamentu ČR, aby se zasadili

  • a) za rychlé dopracování a přijetí Národního akčního plánu prevence domácího násilí včetně problematiky bezplatné právní pomoci postiženým osobám,
  • b) v případě, že se nepodaří v krátké době prosadit toto základní celistvé opatření, zohlednit okolnost nedostatečné právní ochrany osob postižených domácím násilím v ČR zvláštním zákonem o bezplatné právní pomoci a podpoře pro postižené.
Reklama