Reklama
Milé dámy,
před pár týdny jsem zaslechla ve zprávách, jak si úřednice stěžuje, že bude muset pracovat během polední přestávky.
To mě pobavilo, protože v mém zaměstnání na oběd nebyl čas a tak se jedlo třeba až večer v sedm hodin studený oběd „na stojáka", který jsem dostala třeba už ve čtyři odpoledne.
A moje rekordní délka pracovní doby - 23 hodin na nohách s hodinovou pauzou, kdy jsem se mohla natáhnout v šatně. Jinak během sezóny se pracovalo podle potřeby 20, 17, 15 hodin. 
Kdo pracuje ve službách, asi to zná. Myslím hlavně restaurace. Navíc hosté neví, jak dlouho „lítáte po rajóně", a ani je to nezajímá, chtějí být obsloužení milým personálem.
Teď si užívám mateřskou a na práci a některé vracející se hosty jen vzpomínám. Ráda by jsem si mákla. A těším se na sezonu, třeba budou chtít brigádníka.
honuska
Ve službách jsem to nikdy nezkoušela, ale věřím, že to někdy musí být docela drsné. Hlavně ta nutnost být pořád milá, nebo aspoň slušná, být pořád k dispozici... Ale jak se zdá, mateřská je ještě horší, když už se zase těšíte do práce :-)))