V noci z 20. srpna na 21. srpna 1968 došlo k okupaci naší vlasti, když vojska Varšavské smlouvy překročila hranice Československa. Vědí dnešní mladí lidé, co se tehdy před 44 lety vlastně událo? A vědí i to, kdo byl Jan Palach a Jan Zajíc? Budete překvapeny jejich odpověďmi.

Dnes je 21. srpna. Je tomu už 44 let, co do Prahy přijela vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, aby na žádost konzervativního křídla komunistické strany potlačily československý pokus o reformu socialismu.

Na protest proti této okupaci se 16. ledna 1969 v horní části pražského Václavského náměstí upálil student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach a přesně měsíc po jeho pohřbu, 25. února 1969, se na Václavském náměstí upálil také osmnáctiletý student šumperské železniční průmyslovky Jan Zajíc.

deska

pamětní deska umístěna v horní části Václavského náměstí

My jsme se vydali právě na pražské Václavské náměstí, abychom se kolemjdoucích mladých lidí zeptali, jestli vůbec vědí, co je dnes za den a proč jsou na Václavském náměstí, jak nahoře u Muzea, tak i v horní části u sochy Svatého Václava, umístěny pamětní desky se jmény obou studentů.
Některé odpovědi nás doslova šokovaly.

Jako první jsme zastavili tuto mladou dvojici.

mladadvojice

Slečna odpovídat nechtěla a mladý muž na dotaz, jestli ví, co je dnes 21. srpna za den, celkem „logicky“ odpověděl.
„Co by bylo, úterý“.
„A víte, co se tento den v roce 1968 stalo?“
„Nevím, to jsem ještě nebyl na světě.“
Na následný dotaz, proč stojíme u pamětní desky se jmény Palach a Zajíc, co to bylo za lidi, odpověděl:
„No ten jeden chlap se myslím upálil. A ten druhý nevím.“
„Ten se upálil také, a víte proč?“
„Nevím,“ zněla mladíkova odpověď.

misto

místo upálení Jana Palacha u pražského Národního muzea

Tak jsme mládence už dál netrápili a oslovili jiného mladého muže. Také perlil.

mladik

Co se stalo 21. srpna 1968, nevěděl, prý se asi někdo významný narodil, ale nemůže si vzpomenout kdo. A na dotaz významu jmen Jan  Palach a Jan Zajíc odpověděl:
„Jo, to vím, ti se upálili v 89, když byla sametová revoluce.“
Na mou poznámku, že v 89 už byli dávno po smrti, se rozesmál, podíval se na pamětní desku a se slovy:
„Ty jo, fakt,“ odešel.

Ovšem mladík, stojící opodál u taxiků, který si za žádnou cenu nepřál být fotografován, nám svou odpovědí doslova vyrazil dech.
O tom, co se událo 21. srpna 1968, neměl ani potuchy, zato Palacha a Zajíce „znal“ dobře.
„Jó, to jsou ti, co protestovali za legalizaci marihuany.“

A dost, to přece není možné. Ztrácím nervy a vydávám se k mladé mamince s kočárkem.

maminka

Naštěstí věděla. I to, že 21. srpna byla invaze vojsk Varšavské smlouvy, i to, že Jan Palach a Jan Zajíc byli studenti, kteří se na protest proti okupaci a následnému režimu upálili.

A tato starší dáma mi podala úplně vzornou odpověď. Jako ve škole.

starsidama

Popsala mi téměř celý průběh 21. srpna 1968, neboť ho sama zažila, a bez toho, aby se podívala na pamětní desku, přesně řekla i důvod a datum úmrtí obou studentů.

jmena

Z naší srpnové ankety mi bylo smutno. Copak si historii pamatují už jenom lidé vyššího a dejme tomu středního věku? Historie stará 44 let je pro mladé lidi opravdu tak vzdálená a nezajímavá? Co by pak řekli o datech a lidech, sahajících ještě hlouběji do historie?

Ale nevzdávám se a oslovuji slečnu, která je na fotografii zády za keřem. Také nechtěla být focena.

slecna

Na 21. srpen jsem se jí neptala, zajímala mě jen jména Palach a Zajíc.
Po chvilce váhání odpověděla:
„To byli ti, co letěli v letadle 11. září.“
A pověděla mi komplet celou historii Ameriky. Její kamarádka, sedící vedle, podle vzhledu patrně právě z Ameriky, měla radost. Já už ne. Sbalila jsem diktafon a šla domů. Zjistit, jak jsou na tom ti „moji studenti“.

foto: autor

Reklama