Ve středu 17. listopadu má naše republika státní svátek. To je fajn, bude volno, užijeme si rodiny i pohody. Jestlipak si  vzpomeneme, co se vlastně v listopadu před 65 lety stalo a před 15 lety  17. listopadu pokračovalo? Někdo zažil a někdo má štěstí, že už se narodil později. Nikdy není na škodu zavzpomínat.

 

Historie  se začala psát  půl roku po obsazení Československa německými okupanty. Vlastně jen toho, co zbylo, když se odtrhlo Slovensko.

28. října 1939 proběhly v centru Prahy spontánní manifestace občanů. Toho dne byl postřelen německým vojákem český student medicíny Jan Opletal, který šel ze služby v nemocnici a demonstrace se vlastně ani neúčastnil.  Po několika dnech na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu.
Manifestační průvod studentů vyšel z Albertova přes Karlovo náměstí na Národní třídu a do Jungmannovy ulice, pokračoval k Právnické fakultě UK. Tam na ně čekali okupanti a tvrdě zasáhli. Mnoho lidí pozatýkali.

Jako odvetu proti vysokoškolákům obsadily jednotky SS 17. listopadu 1939 vysoké školy i koleje, pozatýkaly další studenty, z nichž devět popravily a další odvlekly do koncentračních táborů.  Veškeré vysoké školy v Protektorátu byly uzavřeny. Otevřely se až po osvobození v roce 1945.

 

Masakr studentů nezůstal bez odezvy ve světě. Mezinárodní studentský sněm v Londýně v roce 1941 rozhodl, že 17. listopad bude slaven jako Mezinárodní den studentstva.

 

V roce 1989 ode dne masakru studentů uplynulo právě 50 let. Studenti připravovali velké shromáždění na uctění památky Jana Opletala, proto se sešlo na Albertově cca 15 000 studentů - vysokoškoláků i středoškoláků.

Týden předtím byla v Berlíně prolomena nechvalně proslavená „Berlínská zeď“, a tak i v nás doutnala naděje, že snad…

Ovšem Ministerstvo vnitra a policie byly připraveni. Ministr vnitra ČSSR Kincl vydal rozkaz, kterým vyhlásil mimořádnou bezpečnostní situaci. Ovšem po dohodě s generální, tajemníkem KSČ Jakešem a Městského výboru Štěpánem nemělo dojít k žádnému zásahu. S tím souhlasil i předseda vlády Adamec.

A tak nastalo pro moc dilema – z politických důvodů nemohli zakázat pietní manifestaci k uctění protifašistického odboje studentů, ale zároveň nemohli dopustit, aby se stala demonstrací proti současnému režimu.

 

Takže pietní průvod studentů měl z Albertova postupovat na Vyšehrad a tam skončit na národním hřbitově. Studenti se však nerozešli.
Jak mi říkal synovec, který byl přímým účastníkem, někdo volal, že se půjde na Václavské náměstí, k soše sv. Václava.
Cestou zdravili na nábřeží dům, kde bydlel Václav Havel, a kolem Národního divadla zatočili na Národní třídu… To už průvod tvořilo asi 50 000 lidí, protože se připojovali další lidé…. A tam se dostali do pasti - byli uzavřeni mezi dvěma kordony „pořádkových sil“. Neměli kudy odejít – Máme holé ruce“ a dívky dávaly květiny za plexi štíty policajtů…  A oba kordony  se začaly přibližovat k sobě, tlačili lidi, jako když se lisuje víno … bez možnosti úniku … a začali surově bít … synovce zachránilo jen to, že se schoval pod zaparkované auto, i tak měl záda několik týdnu fialová…

 

Podle Nezávislé vyšetřovací komise bylo zraněno 568 lidí. Vše se skončilo kolem 21. hodiny, ale i po té době tzv. červené barety lapaly lidi v okolních ulicích a v metru.

 

U nás stále ještě platí, když ti někdo sáhne na děti… Veřejnost byla šokována. Zvlášť, když se rozšířila fáma o smrti studenta Šmída. Studenti vyhlásili časově neomezenou stávku, k nim se přidali herci pražských divadel.

19. listopadu bylo v Činoherním klubu založeno Občanské fórum… Masové protesty se šířily po celé naší republice … proběhly manifestace 26. a 27. listopadu na Letenské pláni, kde bylo asi 70 tisíc lidí… Armáda byla připravena zasáhnout, ale pokyn nedostala…

KSČ se snažila ještě vše zachránit zvolením nového předsedy Urbánka, ale už se vše začalo sypat…

Byly zahájeny rozhovory mezi vládou a Občanským fórem…
Domluvila se změna ústavy, ze které byla vyškrtnuta vedoucí úloha strany, a dohodla se nová vláda v čele s Mariánem Čalfou, předsedou NS se stala legenda Pražského jara, Alexandr Dubček.
29. prosince byl zvolen presidentem Václav Havel, ale to už je jiná historie.

 

Máte někdo osobní vzpomínku na události listopadu 1989?

           
Reklama