Člověk se může snažit sebevíc a stejně se ke svému dítěti nedostane. O tom se jistě přesvědčil Václav Kříž, kterému včera Ústavní soud v Brně zakázal vídat se se synem. Soud tak nezměnil verdikt Krajského soudu v Praze z roku 2005, podle kterého může otec svému synovi pouze psát. Jediné, co soudci uznali, bylo, že proces je nepřiměřeně dlouhý.

 

Za to také Václav Kříž dostal odškodnění 10 000 eur. To nařídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, protože české úřady nebyly schopny rychle vyřešit tento problém a umožnit tak Václavu Křížovi rodinný život. Celý proces se už totiž táhne 16 let.

 

Syn má ovšem díky matce odpor ke svému otci a velmi ho stresují i jeho dopisy. Matka neumožní, aby mohl pan Kříž se svým synem nějaký bližší vztah navázat, a tak se všichni zainteresovaní dostávají do začarovaného kruhu, kterým možná nejvíce trpí právě 16letý syn.

 

Říkám si, proč matka ani soud neumožní otci, který má zájem o svého syna, aby jej mohl vídat. Kolik je mužů, kteří o své děti zájem neprojeví vůbec a dostat z nich aspoň nějaké peníze na alimenty je hotový zázrak? Ovšem aby české zákony podpořily rodiče, kteří chtějí být se svými dětmi, by byl pravděpodobně zázrak ještě větší.

 

Například Báře Koudelkovové, které se po velkých útrapách a týrání povedlo utéct od bývalého přítele z Afriky i s dvěma dětmi, se stalo něco podobného. V České republice se nedočkala žádného zastání, protože neměla sociální ani zdravotní pojištění, práci ani žádné jiné zázemí. Matce tedy byly děti odebrány a umístěny do kojeneckého ústavu.

 

Paní Koudelková se pak snažila všechno co nejdříve vyřešit. Ovšem nikdo nevyslyšel její prosby, aby děti byly přesunuty z Prahy do Olomouce, kde si zařizovala bydlení. Musela tak kvůli návštěvám svých dětí překonávat třísetkilometrovou vzdálenost.

 

Teprve včera soud rozhodl o tom, že se děti mohou vrátit k matce. Báře se už totiž povedlo dostat z nejhoršího. Našla si práci a nového přítele a o svém strastiplném osudu dokonce napsala knihu.

 

Myslíte si, že je správné, aby matky byly takto odříznuty od svých dětí? A co si myslíte o případu otce, který se chce vídat se svým synem, ale nebylo mu to umožněno? Jaký vliv mají takovéto soudní tahanice na děti? Znáte něco podobného ze svého okolí?

Reklama