vv

Bitva na Chlumu, u Sadové, nebo Hradce Králové? Je to jedna a tatáž bitva, která skončila drtivou porážkou Rakušanů v Prusko - rakouské válce roku 1866. V jeden jediný den padlo na bitevním poli osm tisíc mladých mužů, o následných obětech ani nemluvě. To může být lhostejné jen cynikovi

Ano, už je to dávno. Od těch dob uběhlo dlouhých 150 let, ale když navštívíte místo, kde se odehrála rozhodující bitva Prusko-rakouské války, svým způsobem vás to zasáhne. Říká se tomu genius loci a tady působí obzvlášť silně. Ani v tom nejstrašnějším snu si nedovedeme představit, jaká utrpení, bolest a krutosti se v ten den (ale i ty následující) odehrály. I po těch letech cítíte na každém kroku tu obrovskou energii, kterou vydává smrt.

Máte nepříjemný pocit, že každý centimetr půdy, na něž vstoupíte, je posledním místem odpočinku mrtvých vojáků, které museli místní obyvatelé pohřbívat na svých políčkách a loukách. Když se začtete do pamětí místních obyvatel, naskakuje vám husí kůže.

Nejsem masochistka, kterou by „rajcovala“ děsivá atmosféra válek. Byla jsem se jen podívat na přehlídku krásně ušitých uniforem, jezdců na koních, a nadšence, kteří se snaží připomenout dějiny. Byla jsem jen obyčejným divákem, který obdivuje zájem druhých. Ale najednou jsem se začala tím obdobím víc zabývat. Přečetla jsem mnoho článků, viděla spoustu dokumentárních filmů, a čím víc o tom tématu vím, tím víc mě mrazí.  

Už nemůžu udělat nic, jen vzdát hold těm bezejmenným „klukům“ a svou účastí se poklonit jejich památce. ¨

Památník bitvy na Chlumu navštěvujeme každoročně a každoročně si slibujeme, že se oblékneme do dobových kostýmů, ale nikdy jsme k tomu nenašli odvahu. Tentokrát to bylo jiné.

Dali jsme si slib, že 150. výročí „oslavíme“ tím, že sami vyhrajeme bitvu nad vlastní nesmělostí a ostychem. Věřte, že to nebylo zrovna jednoduché, ale svůj slib jsme dodrželi.

my

Je to maličkost, „prkotina“, pro někoho možná směšná maškaráda, pro nás gesto, kterým jsme dali najevo svou úctu všem, kteří zde položili své životy.

Tato bitva si „vzala“ nejen životy tisíců lidí, ale i koní. Právě jim byl slavnostně odhalen pomník u Střezetic Raněný kůň a jeho jezdec, který se ho snaží zvednout a odvést z bojiště, dává jiskřičku naděje...“ říká jeho autor, sochař Petr Novák

Čtěte také:

Reklama