Dobrý den. Stavba rodinného domku, co říct.

Stavěli jsme v roce 1988 - 1992. Nic nebylo, jedině po známosti.Teta nám zařídila cihly - potřebovali jsme jich 13000. Poctivých, ne Ytongy apod. Pak škvárobetonové tvárnice - u nás hakle. Těch bylo 5 500. Všechno se ručně překládalo z tahače na místo.To byla řada, Hrůza!!!


Postavily se sklepy a byly potřeba hurdisky na strop, tak opět zaúřadovala teta a sehnala je přes někoho na celý strop. Dodělalo se přízemí a – hurdisky nikde nebyly. Vozily se do stavebnin ze Slovenska. Denně jsme jezdili se koukat na nádraží do Štítiny, kde se vagony překládaly na auta, jestli tam není vagon s hurdiskama.

Naštěstí měl manžel spolupracovníka, který taky stavil chalupu a měl tetu u drah. Ta mu jednou volala, jedou hurdisky do stavebnin v Kravařích. Tak honem do auta, a do stavebnin. Tam už v těch 19.oo hod. večer stál onen kolega, manžel za ním a za nimi dalších nevím kolik lidí.

Sranda byla v tom, že kolega bral 1800 ks a manžel 1200 ks a byl vagon pryč. Tak tam svorně strávili celou noc, spali v autě, aby byli první a dostali ty zatracené hurdisky. Ráno jim vedoucí tvrdil, že nic nemá a mít nebude, ale oni se nedali a tak ty potřebné hurdisky dostali.

S okenními rámy to bylo to samé. Volal mi vedoucí stavebin do práce. Máme ty okna, co jste chtěli, ale okamžitě je odvézt!“

Tak jsem volala k sousedům (tehdy mobily nebyly, ani telefony v každém baráku), ať přijede babička s vozíčkem (vůzkem) a na tom jsme těch 16 oken dvoumetrových vozily po třech kusech k nám, tj.4 km k nám domů stejně tolik zpátky násobeno 6. Babička už tehdy měla přes 60 a kde tak najednou sehnat auto. Zvládly jsme to!

 

Po třech letech shánění a doprošování se jsme zdárně zkolaudovali a mohli bydlet ve svém. Dneska už to je 14 let a přesto, že dneska je všeho dostatek, bych asi podruhé do toho nešla.

 

Dneska je to všechno o financích. Pokud jsou, zboží je dost. My jsme brali, co bylo. Bohužel, bylo toho dost málo. Ale dneska už máme i bazén na zahradě, zdravé děti, auto a pomalu se zas musí investovat do oprav a nátěrů, malby apod.

 

Když mi v práci říkala kolegyně, která bydlí v bytě 2+1 s přísl., že je celá rozbitá, protože dělala VELKÝ úklid, tak jsem ji řekla, ať mi přijde pomoct. Že mám v domku 16 oken, které se samy neumyjou a ani se místnosti samy neuklidí. Každý nemůže bydlet v bytě.A nikdy jsem si nestěžovala, že mě něco bolí.

Jelikož jsme stavěli s předpokladem, že je to i pro děti, máme dvougenerační domek .Taky ten úklid podle toho co do náročnosti vypadá.Ale dneska už mi pomáhá dcerka a venku zase s manželem provádí údržbu starší kluk.

 

Vloni přišel manžel s tím, že by dostal práci v Plzni a k tomu byt 5+1, ale že bychom museli prodat ten náš. Jak děti, tak já jsme byli proti. Z venkova, ze Severní Moravy až někde na druhý konec republiky?

A co naše dřina, než jsme to postavili?  Děkuji, stěhovat se nechci!!!!!

 

I  když je tu práce jak na kostele, neměnila bych.

 

Blami


Milá Blami, zdá se, že kdybyste s manželem neměli tety, těžko byste postavili :-)). Ani se vám nedivím, že se i přes těch šetnáct oken nechcete stěhovat.  

Reklama