Všimli jste si, jak brzo pohasnou jiskřičky v očích prvňáčků?
Brzy přijdou na to, že škola je místo, kde se snaží člověka nachytat na hruškách.
Dokázat mu, co všechno neumí. Předvést se, že vlastně na jedničku to umí jen učitel. Povinnou školní docházku tedy stále ještě vnímáme jako nepřiměřený trest za dar vědění pro všechny zúčastněné: děti, rodiče i kantory.
Kantor – proč vlastně se nepoužívá to krásné slovo? Cantare – zpívati!

 

Pokud si myslíte, že mám něco proti učitelům, dnes vlastně hlavně učitelkám, tak se mýlíte. I moje mamka učila a vím…

 

Zažila jsem špatné i skvělé učitelky, asi jako i vy.
Dodnes vzpomínám na naši kantorku z 1. třídy, která nás učila i to, jak se k sobě máme ohleduplně chovat, protože jsme se stali partnery – spolužáky.
Jak nám vyprávěla o své kamarádce, co se starala o postižené dítě, místo aby ho dala do ústavu, jak tehdy bylo normou.
Jak nás později posílala s úkoly za nemocnými spolužáky, a pokud někdo stonal déle, nebo měl něco nakažlivého, chodila i sama.
Vzpomínám i na naši třídní z 2. stupně. Navzdory její aprobaci – matikářka – se k nám chovala kamarádsky, věděla o našich problémech a občas i očko přimhouřila. A uměla tak krásně vyprávět indické bajky...

 

Nějak se nemohu zbavit dojmu, že všechno pozitivní v našem školství se odehrává navzdory oficiálnímu systému.
Ten totiž z našich dětí má tendenci vychovávat zamindrákované účastníky vědomostních kvízů a ne samostatně uvažující a sebevědomé lidi.
Nebo máte pocit, že údaj, kolik černého uhlí se těží v SSSR mi v životě byl k užitku?
Nebo že se za poslední dobu změnil systém výuky jazyků? A bez jejich dobré znalosti jsme ve světě ztraceni.

 

V době internetu bychom měli spíše znát souvislosti, kde určitý údaj hledat a proč, než si cpát do hlavy zbytečné údaje.
Škola by spíše měla ukázat celou šíři lidského poznání, rozvíjet  osobnost člověka.

 

Jakou zkušenost máte vy, maminky dnešních školáčků?

   
Reklama