Dobrý den, milá redakce a ž-inky. Reaguji na článek Bydlíme spolu i po rozvodu.

Moji rodiče sice nebyli rozvedeni, přesto však spolu žili ve společné domácnosti, i když už by nejspíš dávno neměli.

Mamka si našla novou práci, a ta do jejího života vnesla spoustu nových lidí. A také muže, kterého „vyměnila" za mého tatínka. Přestala chodit na noc domů, tvrdila, že jezdí na školení, a na letní dovolené zásadně jezdila s „kamarádkami" a nikdy nevěděla, kam to přesně jede.
Později začala tatínkovi nadávat, že se jí hnusí, je jí odporný, a ponižovala ho, kdykoli jen k tomu měla příležitost. Nesměl se jí ani dotknout, a dokonce s ní ani nesměl spát v jednom pokoji. Začala ho přemlouvat, aby se odstěhoval, ale on to neudělal. Nemohl. Doma byly 2 malé děti - já a bráška, které ho hluboce milovaly právě tak, jak on miloval je, a pouhá myšlenka, že by s nimi nemohl být, ho naplňovala sílou vydržet „muka", která mu mamka s oblibou připravovala. Navíc, kdo by se o nás postaral? Ona doma skoro nic nedělala, o všechno se staral sám. Šlo to takhle 10 let. 10 let lží, trápení, ponižování, týrání. A najednou jsme s bráškou začali dospívat a přesto, že jsme tatínka stále hluboce milovali a milovat nikdy nepřestaneme, jsme začali mít i jiné „zájmy". Tak zůstal tatínek sám se ženou, která tu a tam přišla domů přespat a nabalit si jídlo, které odnesla svému „objevu". Ale ne na dlouho. Potkal nejúžasnější ženu pod sluncem, které dnes hrdě říkám maminko. Okamžitě se rozvedl a přestěhoval a jeho trápení ukončila ona princezna, po které toužil celý život.

Znám mnoho lidí, kteří říkají, že je hloupý a že měl odejít hned na začátku. Jako u většiny příběhů zde ale platí: „Kdo nezažil, nepochopí". Kdyby odešel, nikdy by nepotkal tu pravou a my bychom nikdy neměli tak bohaté dětství. Bohaté na lásku, krásné zážitky i na hračky. Nikdy mu nepřestanu děkovat za to, že nás neopustil a že žil 10 let ve společné domácnosti s „cizí ženou".

Kateřina
Reklama