Reklama

 

Zvonek u dveří mě probral z lehkého nicnedělání. Řinčel jak zběsilý. Zatím vším byla naše sousedka, 40letá slečna Pírková: "Tak paní Veselá, už toho mám dost. Nejenom, že mě obtěžujete v noci svým halasným sexem (bydlíme totiž v "papírovém" paneláku), ale už i ten váš divoch, myslím tím vašeho psa, ne manžela, obtěžuje moji ubohou Fifinku. Buď se odstěhujte, nebo dejte toho čokla pryč!" Byla jsem šokovaná tímto dlouhým monologem, že jsem jen polkla a beze slov zavřela dveře.
 
Večer u večeře seděla celá má rodina u stolu. Manžel Honza, 55 let, povoláním elektrikář, dcera Iva, 22 let, vysokoškolačka, syn Ivan, 18 let, středoškolák, se cpali rizotem, jenž všichni zbožňovali. Říkám: "Tak, rodinko, musíme si promluvit. Už mi lezou na nervy neustálé dohady se sousedy. Co byste řekli na to, kdybysme si našli jiné bydlení. Měla bych možnost vyměnit náš dvoupokojový byt za malý domek na předměstí. Jeden kolega se rozvedl a zůstal v tom domku sám. Bylo by to i se zahradou, což by určité nejvíce uvítal náš Rex."
Chvíli na mě zírali, až promluvila Iva s pláčem na krajíčku: "To snad je blbej vtip, ne? Máme tady kamarády a já se svého Pavla nevzdám!" Pozorovala jsem muže, jak vzal dceru za ramena: "Víš, beruško, já jsem se s touto myšlenkou zabýval taky a zdá se mi to jako dobrý nápad. No a Pavel má přece motorku a bude jistě za tebou jezdit. Stejně jste pořád spolu". Jediný, kdo byl hned pro, byl Ivan: "Aspoň budu mít svůj vlastní pokoj a z půdy si udělám ateliér (je totiž vášnivý fotoamatér)". 
Neuplynulo ani pár týdnů a my se stěhovali do nového domova. Co nás tam asi čeká?
 
Líbil se vám příběh, který napsala Januše? Můžete pro něj hlasovat v naší anketě.